Květen 2018

Z minulosti železářství a cvočkařství v Zaječově a okolí - druhá část.

1. května 2018 v 0:01 | Brdolog


V režii panství


Jaká byla v těchto letech výrobní kapacita klášterské vysoké pece? Z přehledu výsledků výsledků jejího chodu z roku 1650 vyplývá, že v tomto roce dala za osm týdnů 503 ctr. č.80 liber /tj. 31,10 t/ surového železa. Po odečtení prvního týdne, kdy po zapálení nešla vysoká pec ještě na plný výkon, dávala týdně průměrně 70 ctr. č./4,32 t./, což byl velmi slušný průměr, neboť za rok plného provozu, tedy za předpokládaných 44 týdnů, by se mohlo vytavit asi 3.000 ctr.č., tedy asi 185 t. V současné době dávaly totiž dvě vysoké pece, disponující podstatně lepší železnou rudou tento výkon: hředelská roku 1659 týdně 90 ctr. č. /5,57 t./ a Karlova Huť roku 1660 asi 88 ctr. č., tedy 5,43 t.
Horní hamr Dobřív, muzeum které funguje dodnes. Jasně viditelný spád, síla vodní hladiny, byla ve starých dobách před vynálezem elektřiny jediným zdrojem energie pro hnací kola tehdejších strojů.

Klášterská železná huť, spolu se strašickou, pracovala celkem nerušeně po celou třicetiletou válku zejména dík tomu, že ležela ukryta v lesích, stranou hlavní silnice Praha - Plzeň. Proto také unikly tyto dvě železné hutě osudu například železné hutě v Holoubkově, která byla spolu s vesnicí vojskem celá zničena. A proto nepřekvapuje, že se v urbáři zbirožského panství z roku 1652 uvádí železná huť Klášterská s hamrem s poznámkou, "kdež se železo dosti dobře šmelcuje /= taví/ a kuje."

Plán vysoké pece Svaté Dobrotivé z r.1763.

Snaha po zvýšení produkce kujného železa v období silného poválečného odbytu vedla i ke hledání nových ložisek železné rudy. To se podařilo roku 1664 šichmistrovi Hořčičkovi, když našel nová vydatná ložiska u Kařízku, Zaječova a Kvaně. Nepřekvapuje proto, že se v současných pramenech připomínají horníci Jan Toncar ze Zaječova, Jan horník z Kvaně, Jiří Merth rovněž z Kvaně, Říha ze Zaječova a jeden bezejmený horník z Tění. Po tavebních zkouškách s nově nalezenou rudou mohl pak Hořčička ohlásit zbirožskému hejtmanovi dobré výsledky.

Snaha nalézt novou rudu však přetrvala ještě v náslledujících letech. Tak roku 1671 nalezl těňský horník Stanislav Hamerský v "dolech kvaňských" bohatou rudu, která byla dobrou podmínkou pro další provoz Klášterské železné hutě. Poněkud drastickou cestu k nalezení vhodného ložiska železné rudy zvolil zbirožský hejtman Samuel du Bois, který roku 1687 oznámil dvorské komoře, že horníkovi Stanislavu Hamerskému, již výše zminěnému, člověku "nedbanlivému avšak nejpovědomějšímu" pohrozil, že pokud nenajde lepší rudu vhodnou jako přísadu do vsázky, "v díle odbyt bude", tedy, že bude propuštěn. Tato pohrůžka na Hamerského zřejmě zapůsobila a ten prorazil v Těňských horách novou šachtu s dobrou rudou, která měla postačit na několik let. Kromě toho byla takové kvality, "že jí rovná dávno spatřena nebyla". Všechny tyto nově nalezené rudy byly o to významější, že mohly dokonce nahradit rokycanskou a plzeňskou železnou rudu, kterou bylo nutno dovážet až od Ejpovic, tedy ze značné vzdálenosti.

Ve snaze vyhovět poválečnému zájmu o kujné železo, zejména na rokycanském a plzeňském trhu, uskutečnili v Klašterské železné huti v letech 1660-1662 stavební úpravy. Zejména byl od základů postaven kujnící hamr včetně náhonu. Vzdor všem opatřením trpěla huť i nadále starou bolestí - nedostatkem vody a to přes poměrně rozsáhlou soustavou rybníků. Nepřekvapuje proto, když 4. července 1671 psal hejtman du Bois české komoře, že je zcela běžné, že "pro nedostatek vody časem při tomto hamru..." se nepracuje. V létě téhož roku 1671 postihla železnou huť a to podle svědectví poddaných, již popáté pohroma. Ve zmíněné relaci hlásil du Bois komoře, že "Huť aneb hamr klášterský, který od peci vysoké, též chalupy hammeršmída na dobrý troje kroky/=byl vzdálen/ byla/=huť/skrze oheň v prach položena, takže vantrochy, kola vodní a hřídele toliko neporušené v celosti zůstaly. Aufgeber aneb přidavač jest viděl plamen okolo komína ven k vodě vycházeti. Běžíce s mistrem pecařem
klášterským a hammerschmieda zbudíce, sami tři ten oheň oddolati nemohli." O postoji poddaných k tomuto požáru, který ostatně jejich majetky nemohl ohrozit a který je alespoň nakrátko zbavil nenáviděných robot jimiž byli povinni k železné huti, svědčí následující věta v hlášení: "Ač kohlmesser /meřič uhlí, kůlmistr/ do Zaječova běžel, málo lidí přiběhlo, již uhasiti moci nebylo." Vzhledem k této situaci a k nedostatku vody doporučoval proto du Bois, aby hamr již nebyl obnoven a dokazoval, že by zcela postačovaly čtyři strašické hamry. Ale jeho návrh se nesetkal s pochopením a kujnící hamr byl rychle obnoven, takže výpadek výroby se v současném výkazu o produkci železné hutě vážněji neprojevil.


Profil vysoké pece ve Strašicích z roku1806,který byl totožný s profilem vysoké pece Klášterské.

Z výkazu o produkci klášterské a strašické vysoké pece za roky 1666 až 1672 možno výkon jedné vysoké pece odhadnout asi na 146 t, přičemž kujného železa se ve třech hamrech vykovalo 74.617 vah, tedy 115,13 t. Produkce jednoho hamru tedy byla 38,38 t ročně. Tomuto výsledku odpovídal i zisk obou železných hutí, který v letech 1662 až 1672 dosáhl 17,659 zl., tedy ročních 2.523 zl., z čehož asi jedna třetina, tedy 841 zl. připadla na Klášterskou železnou huť. Kolik se v této době vyrobilo litinového zboží sice nevíme, ale pozoruhodná je zpráva z roku 1660, podle níž byla ve slévárně klášterské vysoké pece zavedena výroba forem pro slévání z písku a nahrazeny tak nákladné formy hliněné. Ty totiž vyžadovaly na vysoušení značné množství dřevěného uhlí. Bylo-li tomu skutečně tak, zřejmě od tohoto zlepšení v Klášterské železné huti a to se také dále nerozšířílo do ostatních
sléváren. Výroba pískových forem se pak rozšířila až v polovině 18. století dík Petru Josefu Gouvierovi a jeho společníkovi Petremantovi.

Výnos Klášterské železné huti nepochybně ovlivnil nejen další požár klášterského kujnícího hamru roku 1684, ale konečně i to, že roku 1674 bylo nutno nechat vysokou pec pro nedostatek dřevěného uhlí vyhasit. Ale zdá se, že tyto potíže byly záhy odstraněny a provoz se vrátil do starých dobrých kolejí.

Na tento příznivý vývoj možno soudit i z návrhu zbirožského hejtmana Samuela du Bois, který 22 února 1676 oživil znovu návrh hejtmana Kolence z Kolna z roku 1638 a svého předchůdce hejtmana Rafaela Gallidese z Rosendorfu, který také asi počátkem roku 1667 podal návrh postavit další hamr u klášterské vysoké pece. Účtárna dvorské komory se k návrhu vyjádřila 8. února 1667 s tím, že proti tomu není, když nebude nový hamr na škodu důchodu velkostatku a nepovede k "obtěžování lidí poddaných robotami ke dvorům Jeho Milosti Císařské obrácených". Dvorská komora oznámila již 7. března zbirožskému hejtmanovi, aby pokud bude mít dostatek surového železa, kujnící hamr postavil, ovšem "bez ztenčení hospodářství".

Plán klášterské vysoké pece z r. 1764.

Du Bois, podobně jako jeho předchůdci, chtěl nový kujnící hamr postavit na místě pustého Hudečkovského mlýna. U něho chtěl také zřídit hospodu. Podle něho byl k dispozici dostatek vody, lesů i železné rudy a náklad na stavbu měl činit pouze 500 zl., kdežto roční výnos 1.000 zl. Téhož roku doporučoval du Bois také zrušit nevýhodně položený dvůr u kláštera Svaté Dobrotivé a jeho pozemky osadit poddanými, čímž by se získaly nové pěší roboty k huti, pro níž měl potřebných "lidí", tedy dělníků dostatek. Ale dvůr zřejmě tehdy zrušen nebyl. Stavbu nového kujnícího hamru připoměl du Bois znovu 11. dubna 1676 a opět 19. června 1677.

Pro tuto svoji snahu si však du Bois zvolil nevhodnou dobu. Poválečná konjuktura, která vyvolala velkou spotřebu železných výrobků, totiž neměla dlouhého trvání a byla vystřídána silnou odbytovou krizí, která vyvrcholila v sedmdesátých a osmdesátých letech 17. století. A tak již roku 1672 psal zbirožský hejtman dvorské komoře, že je špatný odbyt kujného železa a také piva, jehož byli hutníci významnými odběrateli, se vyrobí méně. Pro nedostatek hotových peněz vyplácel hutníky kujným železem. Ti si však na to stěžovali s tím, že železo šichmistři skupovali a sami vozili na trh, kde je prodávali pod cenou a tak získali alespoň nějaké peníze v hotovosti. Za této situace nás proto nijak nepřekvapuje, že nebyl postaven nový kujnící hamr i to, že hamr u klášterské vysoké pece zůstával nadále po požáru pustý.
Menší stavení uprostřed v houští stojí na konci rybníka na spádu, který je opravdu dobrý jak říkal hejtman du Bois. Zde stál Hudečkův mlýn a na jeho základech byl postaven druhý Klášterský hamr. Toto stavení stojí na jejich základech dodnes.

V téže době však byl zbirožský hejtman Rafael Gallides z Rosendorfu a jeho nástupce Samuel Ignác du Bois postaven před jeden pozoruhodný problém. Dovídáme se o něm ze zajímavého a obsáhlého dopisu ze 7. června 1668 dvorské komoře, jehož obsah se vztahoval nejenom na ke Klášterské železné huti, ale i ke klášteru Svaté Dobrotivé na Ostrově. Tento klášter byl již roku 1563 opuštěn a roku 1593 přešel do majetku dvorské komory, tedy jako součást zbirožského panství. Od té doby zůstal uzavřen a zcela neobydlen, byť předtím sloužil za obydlí ůředníků, spravujících panství pánů Zajíců z Hasenburka, z nichž také Jiří Zajíc dokonce občas v klášteře bydlel. Až v polovině 17. století, dík snahám zbirožských hejtmanů Jana Kolence z Kolna a jeho nástupce Rafaela Gallidese s Rosendorfu, se podařilo klášter s kostelem, dík darům četných dobrodinců, alespoň částečně opravit.

O záchranu klášterního objektu se zasloužil zejména Kolenec z Kolna, který jej již asi od roku 1650 postupně opravoval. Ale na tom tento hejtman nepřestal, neboť asi v téže době, snad v předtuše své blízké smrti /zemřel roku 1659/, poradil řeholníkům v augustiniánském klášteře v Praze, aby požádali císaře Ferdinanda III. o dovolení, aby se směli znovu do kláštera vrátit. Dvorská komora ale tvrdila, že klášter nemůže listinami prokázat právo na vrácení objektu a že proto nelze žádosti vyhovět. Když se roku 1659 stal zbirožským hejtmanem Rafael Gallides z Rosendorfu, též podporovatel opravy kláštera, ke snahám mnichů připomínal, že by řeholníci ke klášteru chtěli i jeho dřívější majetek, čímž by byla komora poškozena. Posléze za hejtmana Samuela Ignáce du Bois dal císař roku 1676 povolení, že se mohou mniši do kláštera Svaté Dobrotivé vrátit. Při tom jim ale du Bois radil, aby se při jednání s císařem a dvorskou komorou nezmiňovali o dřívějším klášterním pozemkovém majetku.

První řeholníci byli skutečně roku 1676 do kláštera s velikou slávou uvedeni a to za přítomnosti četných královských úředníků, šlechticů a duchovních.
Starý snímek kláštera z archivu kostela Svaté Dobrotivé. Cesta vedoucí ke kostelu je vlastně hráz rybníka. Otvor vlevé části pod klášterem je štola, kterou se přepouštěla voda z Mourového potoka do potoka Jalového, který poháněl Klášterskou vysokou pec a hamr. V době nedostatku vody i to bylo mnohdy málo.

Obavy z restitucí bývalého klášterního majetku měl i zbirožský hejtman Rafael Gallides z Rosendorfu, který záhy po svém nástupu do úřadu zaslal dvorské komoře dopis, v němž upozorňoval, že klášterní majetek, který kdysi přešel do rukou panství, chce provinciál řádu augustiniánů P. Leo Schade vrátit. Proti tomu však Gallides byl zejména proto, že na území vesnic Kvaně, Zaječova a Tění, které měly údajně připadnout klášteru, byla kvalitní železná ruda, kterou braly dvě vysoké pece, tedy klášterská a strašická. Proto hrozilo nebezpečí, že by tyto železné hutě musely nové, v podstatě tedy cizí, vrchnosti platit horní desátek. Dále upozorňoval, že v uvedených
vesnicích žilo tehdy "veliké množství huťských řemeslníků, horníků, pecařů, formanů, láterníků /=dřevorubců/ a jiných potřebných lidí". Ti by se v důsledku restituce stali osobami "cizopanskými", takže s jejich zaměstnáváním v železné huti, zejména pak klášterské, by musel klášter bezvýhradně souhlasit, což by mohlo vést k různým komplikacím. Naštěstí se o klášterním majetku přestalo časem mluvit a jeho restituce na pořad dne v následujících letech již vůbec nepřišla.
Archivní snímek kláštera z další strany dokazuje, že v Zaječově a okolí bylo v této době mnoho rybníků.

Krize, která postihla nejenom komorní železárny, ale celé podbrdské železářství, měla nestejnoměrný průběh. Zatímco měly železné hutě v Karlově Huti a v Holoubkově na konci roku 1675 značné zásoby neprodejného kujného železa, dovídáme se, že "naproti tomu cokoliv při hutěch strašických /tedy i klášterské/ se naková za hotové se odprodati může". I v následujícím roce byl odbyt kujného železa dobrý, takže hamerníci nestačili ani poptávce vyhovět. Proto se v této době znovu uvažovalo o stavbě nového kujnícího hamru na místě hudečkovského mlýna. Ale nakonec i tyto dvě železné hutě odbytová krize postihla a stavba kujnícího hamru byla opět odložena. Zřejmě to však nebylo nadlouho, neboť zpráva o výnosu železných hutí 1698 a 1699 na celém zbirožském panství uvádí, že u strašické a klášterské železné hutě je pět hamrů, tedy tři ve Strašicích a dva v Klášterské huti. Z nich plynul čistý zisk roku 1698 3.911 zl. a roku 1699 5.692 zl., tedy průměrně 782 zl. a 1.138 zl. z jednoho hamru za rok, což byl podle současníků "odvod hojný a nebývalý". Zlepšilo se totiž také poněkud vodní hospodářství, nepochybně i proto, že již na přelomu let 1686 a 1687 byl obnoven tehdy pustý rybník Rokyta, dále byl na náhonu postaven nový jez, náhon byl prohlouben a byly také opraveny rybníky Šibal, Nový a Nadklášterský a u hamru bylo postaveno nové vodní kolo.
Hamry "ocasáky".

Z roku 1691 se také dovídáme, že všechny "strašické" hamry vyrobily 18.271 váhu, tj. 282 t, kujného železa, tedy na jeden hamr připadlo průměrně 3.654 vah, tj. 56,4 t. Z téhož roku 1691 máme k dispozici velmi podrobný seznam stálých zaměstnanců Klášterní železné hutě. Z něhož se dovídáme, zda byli ženatí či svobodní, kde bydleli a u koho a další podrobnosti. Zde můžeme sestavit alespoň tento přehled:

kujnící hamr /tedy pouze jediný/: mistr, tovaryš, zalévač a kůlmistr,

krénfajer/=výheň na přetavování železa, vypraného ze strusek/: dva tovaryši a kůlmistr,

vysoká pec: pecař /=mistr/, dva starší tovaryši, dva přidavači, kůlmistr,

stoupy: stupař železné rudy, stupař strusek,

horníci: tři mistři /jeden v Těních a dva ve Kvani/, 5 tovaryšů,

uhlíři: šest mistrů a osm tovaryšů.

Celkem v těchto provozech pracovalo 37 osob. Podle údaje z roku 1706 pro železnou huť pracovalo ještě 39 dřevorubců, kteří bydleli ve Kvani, Olešné, Jivině a Siré. Podle těchto seznamů bylo na Klášterskou železnou huť zaměstáním vázáno celkem 76 osob. K nim bychom měli připočítat byť někdy příležitostné povozníky - sedláky, kteří přiváželi železnou rudu a dřevěné uhlí. Jejich počet však nelze stanovit, neboť zřejmě pokud možno největší část těchto povozů měly nahradit vozy z klášterského dvora, u něhož byl roku 1675 dokonce stav koní rozšířen o dva páry s tím, pokud by nebyly všechny využity pro polní práce, aby vozily "potřeby k hamrům a huti" a to za "obyčejný /=obvyklý/ plat"

Práce na hamru.

V těchto seznamech nalezneme řadu osob s německými příjmeními o nichž můžeme předpokládat, že do Klášterské železné hutě přišli zejména z tehdy poněmčeného Krušnohoří a to v druhé polovině 17.století. Některé z nich zřejmě přivedl i nájemce Zanetti. Tak již od roku 1651 se připomíná početný rod Kiliána Ungera
/ Jiřik, jeho bratr Matěj se synem Matějem, Martin a další/, k roku 1666 se uvádí hamerní kovář Kristián Wilhelm, roku 1686 prcoval u klášterské vysoké pece Martin Keller, pozdější šenkýř v tamní hospodě. Dále možno zmínit Martina Weinera, Kašpara syna Jana Hanýže, Jana Raubice, Pavla Plause, rod Poch, usedlých ve Svaté Dobrotivé v Kvani, Toncery ze Zaječova a další. Třeba však podoknout, že všichni se v ryze českém prostředí záhy počeštili.

Z dochovaných pramenů z této doby se dovídáme málo o sociálním postavení hutních dělníků. Přesto bylo možno poměry dělníků u vysoké pece a kujnícího hamru považovat za dobré, což však zřejmě neplatilo pro ostatní dělníky. Jako příklad možno uvést žádost z roku 1697 kterou si podali horníci, kteří měli nejtěžší práci.
V ní žádali o zvýšení mzdy z 3 1/2 kr. na 4 1/2 kr. za kolečko narubané železné rudy. V žádosti uváděli, že musí železnou rudu dobývat ze šachet až 22 sáhů /=39 m/. Současně poukazovali na špatné pracovní podmínky v nízkých a vlhkých štolách. Dvorská komora jim však vyhověla jenom částečně, když jim úkolovou mzdu zvýšila na 4 kr. za kolečko.
***************************************************************************************************************************************

Zde končí druhá část článku, pokračování dalších částí článku o železářství, bude vydáno pro velkou obsáhlost textů v podzimních měsících, kdy bude více času jak pro zpracování, tak i pro čtenáře. Redakce blogu Brdolog.