Chrám navštívení Panny Marie z klášterem Hejnice

1. prosince 2017 v 0:01 | Brdolog
V tomto tradičním vánočním speciálu si odskočíme z Brd a okolí až k Liberci, kde se za Raspenavou nachází Hejnice.
Zde nám byla umožněna exkluzivní prohlídka zdejšího kostela a kláštera s odborným výkladem a návštěvou prostor, kam každý návštěvník nemá možnost přístupu a proto se rádi podělíme o nádherné zážitky z tohoto neobyčejného místa i s Vámi.
Čelní pohled na kostel z klášterem.

V malebném údolí Jizerských hor v městečku Hejnice nad říčkou Smědá se před branou do chrámu mezi lípami spojují staré poutní cesty z Polska, Německa a Čech. Součástí barokního dómu je malý gotický kostelík, který již od 13.století chrání usměvavou a milou madonku s Ježíškem v náručí a všem nemocným a slabým poskytoval ochranu před nepřízní počasí. Ti sem přicházeli každý den prosit Boha Otce o zdraví a sílu na přímluvu Panny Marie. Proč zrovna sem chodili tito lidé a jak se sem usměvavá madonka dostala, vypráví místní legenda.
Chrám Navštívení Panny Marie Hejnice












Malý kostelík.

Místní legenda říká: V nedaleké vesničce Lužec žil se svou nemocnou ženou a dítětem řemeslník síťař a řešetář. Chodíval přes hejnické lesy za prací a odpočíval na skalním ostrohu nad říčkou Smědá pod voňavou lípou. Podle tradice jedno dne v roce 1159 pod lípou usnul a zdál se mu podivný sen, který ovlivnil život jeho i celého okolí.
Skalní ostroh na kterém stojí chrám dnes, část mostku přes říčku Smědá, napravo cesta kolem chrámu.
Zadní část chrámu obepíná kruhová zeď- ambity, /je to krytá, obvykle klenutá chodba, arkádami otevřená do prostorného dvora například kolem poutního kostela. Často je doplněna kaplemi nebo výklenky a sloužila jako přístřeší pro poutníky, k průvodům a modlitbám/, zdejší ambity s křížovou cestou, kaplemi a zpovědnicemi byly postaveny v roce 1679 podle projektu A.Leuthnera. Při pravidelných procesích na svátky Panny Marie se zde sešlo za den až šest tisíc poutníků !


Ve snu uviděl lípu zalitou září, na větvích seděli andělé a jeden z nich mu pravil: Jsi na zázračném místě, na kterém se zalíbilo Otci. Jdi domů a vrať se s obrázkem Matky Boží, aby každý, kdo v budoucnu půjde kolem, se mohl zastavit a mít účast na milosti. Tobě se pak za odměnu uzdraví žena i dítě. Když se síťař probudil a o svém snu přemýšlel, nabyl přesvědčení, že nejde jen o pouhý sen, ale o vnuknutí Boží.
Rozhodl se uposlechnout Božího slova a hned příštího pátku se vydal na cestu do nedaleké Žitavy prodat své zboží a za stržené peníze koupit u řezbáře sošku Panny Marie. Cestou našel groš a měl radost že ho přidá k výdělku. Když však přišel k řezbáři, zjistil že mu všechny ty peníze nestačí, snad jen na starou malou madonku, na níž si vzpoměla řezbářova žena. Sošku zakoupil, vrátil se sní do Hejnic a vložil ji s velkou úctou a bázní do duté lípy, pod níž se mu zdál spásný sen. Naplněn hlubokou vírou, že na přímluvu Matky Boží vrátí Bůh jeho ženě a dítěti zdraví, poklekl, sepjal ruce a prosil Boha o pomoc. Druhého dne přivezl svou ženu s dítětem na starém vozíku k lípě a společně prosili Pannu Marii o přímluvu u Boha. Stalo se to co andělé předpověděli: žena i dítě se uzdravily. Zázračné uzdravení síťařovy ženy a dítěte nezůstalo samozřejmě utajeno. Byla z toho veliká novina, kterou si lidé po osadách vyprávěli a roznesla se po celém okolí.Tak lidé začali se svými slabostmi a starostmi putovat k lípě s usměvavou madonkou a zde pokorně prosili o pomoc.












Chrám z bočního pohledu, přední kruhovou zdí pokračují ambity. Starší pohled na ambity s křížovou cestou.

Aby se zde mohla sloužit mše pro poutníky, rozhodli se lípu pokácet, na její pařez postavili madonku a nad ní roku 1211 postavili dřevěnou kapličku. Ani to pro množství poutníků nestačilo a roku 1252 byla postavena nová, kamenná kaple s gotickým klenutím, které lze spatřit dodnes. Toto požehnané poutní místo bylo ve velké úctě u frýdlanských pánů. Roku 1278 koupil od krále Přemysla Otakara II. frýdlantské panství Rulko z Bibersteina. Jeho syn Jan I. nechal vytesat na stropní klenbě svůj rodový erb - jelení paroh. V roce 1346 ustanovil míšeňský biskup pro poutní místo v Hejnicích kněze z blízké Raspenavy, který tam každodenně zpovídal a sloužil mši svatou za všechny přítomné poutníky a nemocné.
I když legenda o založení hejnického kostela pochází ze začátku 13. století, odborníci v Národní galerii odhadli při restaurování sošky v roce 1947 její původ na rok 1350. Je vyřezána z lipového dřeva a její výška je 39 centimetrů. Zdobená je zlatou a červenou barvou a byly na ní nalezeny stopy po požáru. Odpradávna je pojmenována jako Mater Formosa - Sličná Matka pro její na gotiku neobvyklou usměvavou tvář. Dnes je soška umístěna v pozlacené skříňce na hlavním oltáři.

Dnešní chrám je barokní stavba s půdorysem latinského kříže, s hlavní lodí směrovanou severojižně, kolmo na původní gotický chrám orientovaný západovýchodně.
Kratší vodorovně položená strana kříže byl původní gotický kostelík a s ním byl kolmo spojen dnešní chrám, který je 50 m dlouhý, široký 37 m a kopule je 35 m vysoká. Jedná se o největší chrám na severu Čech.
Pohled ze zadní části chrámu k hlavnímu oltáři.

V roce1469 papež Pavel II. udělil všem zdejším poutníkům sto dní odpustků, které míšeňský biskup Dětřich v
roce 1474 prodloužil na 140 dní. Protože přicházelo stále více poutníků, kostelík se až do roku 1472 stále rozšiřoval. Jeho délka byla 56 a šířka 18 loktů. Gotické klenutí uprostřed podpíraly dva sloupy. Světlo procházelo deseti gotickými okny. Uvnitř kostelíka byly jednoduché lavice a chór z obyčejného měkkého dřeva. Po straně směrem k východu se sestupovalo po třech schodech ke kapli, kde byl oltář a tři zpovědnice. Kostel měl celkem šest oltářů a dva větší zvony. Boční oltáře byly věnovány městy Budyšín, Lubije(Löbau), Žitava, Zhořelec a Lubáň. Na hlavním oltáři stála milostná soška Panny Marie v zasklené pozlacené skříňce. Kostel byl ke cti Panny Marie slavnostně vysvěcen 2. září 1498 míšeňským biskupem Janem ze Salhauzenu.To bylo frýdlantské panství již dlouho ve vlastnictví Biberštejnů, kteří jej získali od krále Přemysla Otakara II. roku 1278.

Na přední straně snímku je hlavní obětní stůl, za ním je hlavní oltář, který se skládá ze dvou částí. Na zdi presbytáře je po celé výšce freska iluzorního oltáře od jezuitského kněze Josefa Kramolína z Bohosudova z roku 1787. Po stranách oltáře vidíme alegorické postavy víry a naděje. Uprostřed oltáře je velký obraz, který napovídá komu je kostel zasvěcen. Je tam znázorněna návštěva Panny Marie u sv. Alžběty v Ain Karin, obě ženy jsou v požehnaném stavu.
A proč je freska oltáře iluzorní ? Jen málokterý z návštěvníků si na první pohled všimne, že tu oltář ve skutečnosti nestojí, ale je jenom namalovaný na zdi.
Spodní dřevěná část hlavního oltáře je od sochařů J. Hájka z Mnichova Hradiště a I. Brennera z Liberce z roku 1787.
Druhá část hlavního kamenného oltáře s ostatky svatých, zde stojí svatostánek. Nad ním je skříňka s milostnou soškou madony - Mater Formosy. Vzadu je dobře viditelná spodní dřevěná část hlavního oltáře.


Po smrti Kryštofa Biberštejna připadlo panství císaři Ferdinandovi I., který Frýdlantsko prodal v roce 1558 protestantskému šlechtickému rodu Redernů za 40 000 zlatých. Ti podle tehdejšího práva změnili všechny kostely na svém panství na protestantské. Kvůli četným katolickým poutím z okolních panství to však v případě hejnického kostela nebylo možné a tak kostel rovnou uzavřeli. Poutníci proto vykonávali pobožnosti před zavřenou mariánskou svatyní. Poutníkům nebyl kostel otevřen dokonce ani na nařízení císaře Rudolfa II. z roku 1591. Roku 1609 odvezla Kateřina z Redernu celý majetek kostela včetně sošky madony na liberecký zámek. Ten 2. května 1615 vyhořel, hejnická soška však zničena nebyla a ještě téhož roku byla vrácena zpět. Po této události Kateřina z Redernu sošku odvezla do Hejnic a vlastnoručně ji umístila na původní místo. Po bitvě na Bílé hoře roku 1620 Redernové z Čech odešli.
Panně Marii Hejnické byla zasvěcena 11. kaple Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi. Kaple byly stavěny v letech 1674 - 1690.

Centrální kopule je široká 15 m a vysoká 35 m. Je podpírána čtyřmi sloupy s korintskými halvicemi, které mají symbolizovat čtyři cnosti: temperantia - horlivost, iustitia - spravedlnost, prudentia - rozvaha, fortitudo - odvaha. Tyto čtyři kardinální cnosti, které jsou pilířem duchovního a mravního života každého pokřtěného člověka, který má tyto cnosti cvičit po celý život. Na stropě jsou překrásná secca/technika malby na suché vápenné omítce, často kombinovaná s freskou/, z let 1902 až 1906 od vídeňského profesora Andrease Grolla. Malby znázorňují hlavní události ze života Bohorodičky Ježíše Krista. Převládají andělské postavy, které lidem přinášejí Boží poselství v celé historii i současnosti. V kopuli vidíme dva hlavní výjevy: Ukřižování Krista a Nanebevzetí Panny Marie.
Na hlavní lodi se nacházejí další secca s náboženskými výjevy.













Uprostřed hlavní lodě visí křišťálový lustr široký 265 cm a vysoký 424 cm, který kostelu daroval místní rodák Josef Riedl, majitel velké sklářské hutě ve Vilémově (Malá Jizerka), zvaný - Král skla. Zhotoven byl firmou Josef Helzl a spol. v Kamenickém Šenově. Poprvé na něm byly zapáleny svíčky o velikonocích roku 1853. V roce 1929 byl opraven a elektrifikován, dnes na něm svítí 54 žárovek a patří k nejhezčím lustrům vyrobených v našich sklárnách.
Varhany byly několikrát přestavovány. První zmínka pochází z roku 1654, kdy varhaník z Frýdlantu doplnil a opravil píšťaly. Nová oprava stála 100 zlatých, proběhla v roce 1664 a prováděl jí Georg Weindt. Roku 1695 nechali františkáni postavit nové varhany od mistra Ignáce Tauchmana. Stály více než 100 zlatých. V roce 1778 přenesl Ambrož Tauchman nástroj na nový chór a za 450 zlatých ho zcela přestavěl na dvoumanuálové varhany.
V roce1798 byly zakoupeny nové dvoukřídlé varhany s positivem v zábradlí chóru od Johanna Valentina Englera ze Žitavy. Nynější dvoukřídlovou skříň varhan zhotovil Franz Heier z Frýdlantu a Michael Kandler z Chrastavy.
Štafírování provedli Johann a Josef Kandlerovi z Chrastavy.
Dnešní nástroj je pneumatický s elektrickým pohonem od firmy Rieger z Krnova z roku 1929.
Kazatelna pochází z poloviny 18. století. Jsou na ní vyřezáni čtyři evangelisté - dva nahoře a dva dole a také zvířátka z Betlému - býk a osel. Snad každý návštěvník si všimne ruky s křížem trčící do prostoru. Každý věřící měl podle tohoto symbolu poznat, že se o kostel starají františkánští bratři.

Panství koupil roku 1622 vojevůdce Albrecht z Valdštejna a kostel znovu otevřel. Vévoda byl zavražděn roku 1634 a panství po něm získali roku 1636 Gallasové. Za jejich panování dosáhla proslulost Hejnic svého vrcholu - na některých poutích se údajně sešlo až 7000 věřících a roční návštěvnost místa se v 17. století pohybovala okolo 80 000 poutníků.[3][4] Protože těch stále přibývalo, rozhodl se hrabě František Ferdinand Gallas roku 1692 pozvat řádové bratry františkány, aby poutníkům sloužili jak po duchovní, tak i hmotné stránce. V letech 1692 - 1696 byl pro ně vystavěn čtvercový klášter podle návrhu italského architekta jménem Marco Antonio Canevalle. Po smrti hraběte 4. ledna 1697 pokračovala jeho manželka Emerenciána v rozšiřování komplexu. Pod místem zjevení byla roku 1698 pod dohledem Jana Václava Gallase zbudována třídílná rodinná hrobka. Jedna z krypt patří rodu Gallasů, druhá jejich nástupníkům Clam-Gallasům a třetí františkánům.
Krypta je zakrytá deskou z raspenavského mramoru s erbem, zde se spouštěly rakve do hrobky.
Schody do hrobky.
Oltář v hrobce.
Tímto ručním výtahem se rakve spouštěly do hrobky.

























Jako první zde bylo uloženo tělo Františka Ferdinanda Gallase. Jeho syn Jan Václav Gallas byl v roce 1719 zavražděn v Neapoli, kde byl také pohřben, na jeho přání sem bylo přivezeno jeho srdce, které je uloženo v urně.
Urna se srdcem Jana Václava Gallase. Poslední mužský potomek František Clam-Gallas zemřel roku 1930, jeho manželka Marie v roce 1938. To jsou poslední dva, kteří byli do hrobky pochováni. Dohromady je tu uloženo 31 členů rodu Gallasů a Clam-Gallasů.

Roku 1721 bylo požádáno o výstavbu barokního chrámu spolu podle plánů Tomáše Haffeneckera. Podle pozdějších záznamů se však kostel stavěl podle plánů Johana Bernarda Fischera z Erlachu. Protože na původním skalisku nebylo dost místa, byl ze staršího gotického kostela zachován jen presbytář, který dnes tvoří pravé (východní) rameno příční lodi. Hlavní loď byla postavena napříč, v severojižním směru, na místě zasypané strže. Chrám s kapacitou pro 1 000 poutníků byl slavnostně vysvěcen 1. července 1725.
Za vlády Marie Terezie a Josefa II. chrám chátral, stříbrné bohoslužebné nádoby byly odvezeny do Vídně. Kostel byl téměř zcela vybrakován a jeho dveře byly zapečetěny. Až počátkem 20. století byla zrekonstruován na náklady hraběte Clam-Gallase - ty tehdy dosáhly 200 000 korun. Zároveň také došlo k obnovení tradičních poutí. V letech 1904-1906 byl Andreasem Grollem vymalován strop, od května 1914 zvonily ve zvonicích dva nové zvony. Ty však byly za 1. světové války sňaty a roztaveny. Stejný osud čekal kostelní zvony i za 2. světové války. Po jejím skončení začali poutníci hejnickou Pannu Marii nazývat "strážkyní pohraničí" a tento název se brzy ujal. Poutě do Hejnic tak získaly nový rys. Roku 1950 byli z kláštera vyhnáni mniši a od té doby chrám opět chátral. Byli v něm internováni mniši a jeptišky, kteří odtud odcházeli pracovat do místní porcelánky a textilky. Z kláštera se stala ruina a do kostela samotného zatékalo.
V roce 1990 došlo za nového faráře Miloše Rabana k celkové rekonstrukci kláštera a jeho přeměně na "Mezinárodní centrum duchovní obnovy". Klášter znovu vysvětil 5. ledna 2001 velvyslanec Vatikánu apoštolský nuncius arcibiskup Giovanni Coppa.

Admodum Reverendus Dominus
doc. Miloš Raban, Th.D., O.S.L.J.
kněz
biskupský vikář
Člen Řádu sv. Lazara Jeruzalémského

Rakev s ostatky pátera Miloše Rabana, který se zasloužil o celkovou rekonstrukci kláštera a o jeho přeměnu na mezinárodní centrum duchovní obnovy.
Za rakví je třetí zazděná hrobka s ostatky františkánů.

Budova kláštera.


Klášterní zahrada.












Na chodbách kláštera právě probíhala výstava jiřinek.
Klášterní dvůr.
Ze dvora
Pohledem na chrám Nanebevzetí Panny Marie z klášterem v Hejnicích končí náš vánoční speciál. Mnoho zdraví, štěstí, lásky a spokojenosti v novém roce 2018 přeje všem našim návštěvníkům redakce blogu Brdolog.

***************************************************************************************************************************************
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Milan Svoboda Milan Svoboda | 5. ledna 2018 v 15:00 | Reagovat

Jan Václav z Gallasu nebyl v Neapoli zavražděn, zemřel přirozenou smrtí. MS

2 brdolog brdolog | 5. ledna 2018 v 20:49 | Reagovat

Vy jste tam byl?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama