Říjen 2017

Houby na Brdech 2017

1. října 2017 v 6:00 | Brdolog

Brdy jsou vyhlášeným houbařským rájem, který však nezaručuje, že tam houby rostou od jara do zimy pořád. Jako všude platí pravidlo že v úplňku houby přestávají růst. Další podmínkou je dostatek vláhy, což v letošních letních vedrech byl velký problém. Důležité jsou i teplé noci. Po mých více než padesátiletých zkušenostech s houbami na Brdech, jsou zde i jiná pravidla růstu hub. Všiml jsem si, že i při stejných teplotních i dešťových podmínkách na Brdech houby nerostou a jen pár kilometrů vzdušnou čarou vzdáleném holoubkovsku nosí lidé z lesa plné košíky hub. Říkal jsem si jak je to možné? Podle mě je jednou z příčin nadmořská výška, Brdy jsou výše položené. Dále jsem vypozoroval takové vlny růstu hub. První vlna nastává koncem května, kdy začíná na Brdech růst hřib kovář.
Druhá vlna nastává koncem června a začátkem července, kdy začínají růst ostatní druhy hub, hlavně hřib dubový a smrkový. Potom však nastávají na Brdech letní vedra a většinou je po houbách. Nehorší je horký suchý vítr. Třetí a poslední vlna zde začíná koncem srpna, trvá celé září a tuto nejdelší vlnu ukončí až první mrazy. Je otázka, kdy příjdou. Stalo se mě, že na začátku října jsem přijel do lesa, všude bylo vše zmrzlé. Potkal jsem hajného a on mě říkal, už třetí ráno tu máme mínus 8 stupňů a přitom v Praze bylo teplo.Takový mráz je pro houby konečný. Nebo jsme koncem listopadu přijeli do lesa, cestou nic, čím blíže jsme byli, tak se ukazoval poprašek sněhu. V lese už byli 2 cm, jen v hlubším lese sníh skoro nebyl, našli jsme plný košík suchohřibů. Houby byly strašně studené, zábly nás ruce, ale houby nebyly zmrzlé. Zmrzlé houby se nedoporučuje sbírat, jednou zmrzlé houby nejsou závadné, dávame je sami do mrazáku, ale v lese nevíme kolikrát v noci zmrzly a přes den zase rozmrzly, potom již nejsou poživatelné.
Na úvodním obrázku je hřib smrkový, zde je jeho velikost pro porovnání s víčkem objektivu.
Hřib smrkový (Boletus edulis) je jedlá houba z řádu hřibotvarých z čeledi hřibovitých. Řadí se do sekce Edules a skupiny tzv. pravých hřibů a je považován za nejoblíbenější houbu na území České republiky a Slovenska.
Klobouk dosahuje 60 - 200 (250) milimetrů, povrch je nejdříve krátce bílý, na světle postupně hnědne, někdy až do tmavohnědé. Ve vzácných případech je stříbřitě ojíněn.
Rourky i póry mají nejprve bílé, poté žluté, žlutoolivové až ve stáří zelenoolivové zbarvení.
Třeň je nejprve bělavý až bílý, poté získává od horní části nahnědlé barvení. Pod nahnědlou částí bývá typicky hnědobíle žíhaný. Povrch kryje bílá síťka.
Dužnina je čistě bílá, pod pokožkou klobouku může mít nahnědlé nebo narůžovělé zbarvení. Chuť i vůně jsou příjemné, hřibovité.
I houby mají své škůdce. Na hlavě hřiba smrkového sedí moucha, která do něj naklade vajíčka a houba pak červiví. Dalším škůdcem je slimák, který vyžírá části klobouku.
Hřib smrkový.

Krásnorůžek lepkavý (Calocera viscosa) je houba z řádu kropilkotvaré.
Vzhledově připomná kuřátkovitou houbu, je však ohebnější, menší a roste ve skupinách, nikoli v trsech. Plodnice dorůstají výšky 6-10 cm, jsou žluté až okrové, na konci rozvětvené. Houba je tuhá a těžko stravitelná, proto nejedlá. Roste celoročně na mrtvém dřevě jehličnanů. Houbu si většina houbařů plete s kuřátky. Občas se používá jako ozdoba k jedlým houbám.

Ryzec smrkový (Lactarius deterrimus) je oblíbená jedlá houba z čeledi holubinkovité, jejíž plodnice se vyznačují roněním oranžově červeného mléka. Tento druh byl dlouho považován za pouhou varietu (odrůdu) příbuzného a velmi podobného jedlého ryzce pravého (Lactarius deliciosus)
Plodnice je kloboukatá, asi 5-12 cm vysoká, poměrně křehká. Celá je zbarvena do oranžova se zelnými skvrnami.
Klobouk je v mládí vyklenutý, záhy však uprostřed prohloubený a později až nálevkovitý a až 15 cm široký. Jeho okraj je v mládí podvinutý, později je jen poněkud dolů ohrnutý. Zbarven je svrchu jasně mrkvově oranžově, stářím vybledá, zvláště od okrajů. Zbarvení je rozprostřeno do nenápadných soustředných kruhových pásů. Záhy se na klobouku, hlavně odprostředka, objevují nápadné zelené skvrny, pásy a žíhání.
Hymenofor na spodní straně klobouku je tvořen vysokými a křehkými lupeny, které poměrně hluboce sbíhají na třeň. Jejich barva je oranžová, poraněná místa se zbarvují špinavě zeleně.
Třeň je spíše užší a delší (asi 1-2 × 3-8 cm), válcovitý, někdy ohnutý; uvniř bývá často dutý. Barvu má oranžovou, někdy s bělavým povlakem; objevují se na něm také zelené skvrny.
Dužnina je bělavá až oranžová a zejména za vlhka vydatně roní oranžovočervené lepkavé mléko. Chuť má poněkud ostrou, vůni ovocnou.
Výtrusný prach má barvu růžovookrovou.
Ryzec smrkový je vynikající jedlá houba, která je houbaři často vyhledávána, stejně jako příbuzný ryzec pravý. Používá se např. k přípravě omáček, polévek, k opékání, nakládání do octa aj. Podle přílohy vyhlášky č. 157/2003 Sb. je v České republice zařazena mezi houby určené pro přímý prodej a v některých státech se často objevuje na trzích. Chutný je však tento ryzec až po tepelné úpravě.
Vyskytuje se jen ve smrčinách (tvoří mykorrhizu se smrkem), zvláště v mladých porostech smrku v trávě,místy je dosti hojný.Často roste podél cest. Vyrůstá od července do listopadu.

Muchomůrka červená (Amanita muscaria) je jedovatá houba z čeledi muchomůrkovitých. Patří k nejznámějším jedovatým houbám, ačkoliv fatální otravy jsou vzácností.
Klobouk může mít průměr 8-20 cm. Je nejdříve polokulovitý, později sklenutý, ve stáří rozložený, někdy až mírně miskovitý s hřebenitým rýhováním na okraji. Barva klobouku může kolísat mezi jasně oranžovou až nachově červenou. Je pokryt bílými bradavkami. Lupeny jsou bílé, husté, u třeně volné. Třeň je bílý, válcovitý; na bázi hlízovitě ztlustlý, obalený na okraji bradavičnatou pochvou. Prsten je široký, převislý, rýhovaný. Dužnina je bílá, jemné chuti, bez pachu. Výtrusný prach je bílý.
Možná je záměna s velmi podobnou muchomůrkou královskou, která je však také jedovatá. Méně pravděpodobná, ale také možná, je záměna s muchomůrkou císařskou, která je sice jedlá (dokonce výtečná), ale v České republice je vzácná a chráněná.
Roste nejčastěji v jehličnatých, převážně smrkových lesích, ale i ve smíšených a listnatých lesích, místy velmi hojně.
Kromě nepříliš významného obsahu muskarinu obsahuje muscimol, který způsobuje poruchy vědomí a vyvolává halucinace. Muchomůrka červená byla v historii používána k navození stavů opojení nebo halucinací. Bylo však prokázáno, že užívání muchomůrky červené narušuje zdraví a ve vzácných případech vede i ke smrti.
Právě muchomůrka červená dala celému rodu název, neboť byla lidovým prostředkem k zabíjení much (původně muchomorka - od "mořit mouchy"). Klobouk se vymáčel v oslazené vodě nebo oslazeném mléce, případně se namáčel v mléce či vodě a pak posypal cukrem. Mouchy sály z povrchu klobouku sladký roztok i s rozpuštěnými jedy a došlo k jejich omámení, případně úplnému usmrcení.

Další muchomůrka je naopak jedlá a vynikající.
Muchomůrka růžovka (Amanita rubescens), často nazývaná jen růžovka či masák, je výtečná jedlá houba z čeledi štítovkovitých.
Klobouk má průměr 5-15 cm. V mládí je polokulovitý, později sklenutý až rozložený. Může být červenavě hnědý, řidčeji bělavý, žlutohnědý nebo červenavě šedý. Bývá pokryt snadno stíratelnými, špinavě bílými až šedorůžovými zbytky plachetky. Lupeny jsou bílé, posléze červenavě skvrnité; husté, u třeně volné. Třeň je bělavý, často krytý růžovými skvrnkami, k bázi stejnoměrně ztlustlý, na bázi s bradavičnatou širokou hlízou. Prsten je převislý, široký, shora rýhovaný. Barva může být bílá, u A. rubescens var. annulosuphurea žlutá. Dužnina je bílá, při poškození pomalu červenající. Má slabou nenápadnou vůni. Výtrusný prach je bílý.
Růžovku lze splést s prudce jedovatou muchomůrkou tygrovitou. Hlavní rozlišovací body jsou:
  • Prsten u růžovky je vroubkovaný, u muchomůrky tygrovité je hladký,
  • Po otlaku, naříznutí nebo stažení kůže klobouku maso růžovky nabíhá do růžova, u muchomůrky tygrovité zůstává bílé.
Muchomůrka růžovka je celkem hojná houba. Roste již od června v listnatých, smíšených i jehličnatých lesích.
Růžovka je jednou z nejlepších jedlých hub pro všechny způsoby přípravy pokrmů, mnohdy jsou sušeny nadrobno nakrájené plátky plodnic. Sbírá se však až od poloviny 20. století. Masák je velmi chutný jen osmažený na přírodno na másle, či sádle pouze s kmínem a solí, kdy chutí skutečně připomíná smažené maso, výborná je z něj také drštková polévka.


Klouzek sličný- modřínový (Suillus grevillei(Klotzsch) Sing.) je chutná jedlá houba vhodná ke konzumaci ve všech úpravách kromě sušení.
Klobouk má v průměru 3-15 cm. V mládí zpočátku téměř kulovitý, pak polokulovity až sklenutý, poté polštářovitý a ve stáří někdy až téměř plochý, občas s tupým hrbolem uprostřed. Barevně bývá dost proměnlivý, citronově žlutý, zlatožlutý, zlatohnědý až oranžový. Pokožka klobouku je za vlhka pokryta silnou vrstvou průhledného, někdy až žlutavého slizu, za sucha je klobouk lesklý a hladký. Oloupatelný je v mládí a za vlhka téměř celý klobouk, ve stáří je loupatelný zpravidla do poloviny, za sucha téměř vůbec.
Roste od června do listopadu v lesích všech typů pod modříny nebo v jejich blízkosti, na holém jehličí nebo v trávě, jednotlivě nebo v menších trsech, obyčejně ve více jedincích ve skupině. Roste hlavně pod modřínem opadavým na prosvětlených stanovištích, na okraji lesa nebo podél cest. Je rozšířený v celém mírném pásmu severní polokoule, všude tam, kde jsou přirozené modřínové porosty, ale i mimo tento areál, kde byly modříny uměle vysazeny.
Klouzek sličný- modřínový, může být zaměněn snad jen s jinými jedlými druhy klouzků jako je např. velmi podobný a taktéž pod modříny rostoucí je klouzek slizký (Suillus viscidus), který však má klobouk i třeň v odstínech šedé barvy.

Hřib hnědý (Imleria badia), neboli suchohřib hnědý je jedlá a velmi dobrá houba. Hřib hnědý je rozšířen po téměř celé Evropě a části Severní ameriky.
Klobouk je masitý, široký 30-130 mm, tmavě kaštanově až čokoládově hnědý, za vlhka slizký, většinou pravidelně sklenutý. Rourky jsou vysoké 10-20 mm, bledé, později žluté až žlutozelené. Po pomačkání zmodrají. Třeň je světlejší než klobouk, válcovitý, světle hnědý, dole často zúžený. Vysoký je 30-150 mm a tlustý 10-40 mm. Dužnina je bělavá a po rozkrojení začíná ihned modrat. Má příjemnou chuť i vůni.
Roste od července do října, nejvíce však v srpnu a září a to hlavně v jehličnatých lesích, méně v lesích listnatých. Bývá velmi hojný a mezi houbaři velmi oblíbený. Daří se mu zejména ve vysokých borových a smrkových lesích mezi mechem, spadaným dřevem a jehličím.
V kuchyni jej lze použít všestranně. Dobře se dopravuje, suší i konzervuje. Společně s některými druhy zeleného čaje patří k významným zdrojům theaninu, psychoaktivního analogu aminokyselin.
Stará plodnice.
Možná záměna hlavně u mladých plodnic, kdy mu je podobný hřib žlučník, který má ovšem rourky narůžovělé, světlejší klobouk a po rozkrojení se nezabarvuje do modré barvy. Na chuť je hřib žlučník odporně hořký, oproti tomu hřib hnědý má chuť příjemně houbovou.

Pohledem na jeden z posledních letošních houbařských úlovků končí tento článek. Podzimní houby jsou dost nevzhledně ožrány slimáky, ale 99 procent hub z obou košíků bylo zdravých. V létě by byly houby vzhlednější, ale zdravá by byla sotva polovina.
Na další toulky po Brdech a okolí Vás zve redakce blogu Brdolog.


******************************************************************************************************************************************