Náprstníky 2017 a první houby na Brdech

1. července 2017 v 0:01 | Brdolog

Jaro si na Brdech vždy dává na čas. V nižších částech naší země již mají stromy krásně zelené nové listy, ale na Brdech začíná teprve kvést podběl a stromy jen zvolna začínají pučet. Příroda zde má zpoždění kolem dvou měsíců. Je to danné nadmořskou výškou, která vytváří na Brdech téměř horské klima. Zajímavé je, jak rychle po výrazném oteplení příroda dokáže vše dohnat.
Na této mýtině se vysemenili náprstníky ze stanoviště vzdáleného asi 1km.

Již třetím rokem se v tuto dobu věnujeme náprstníkům.
Náprstník/Digitalis/, je dvouletá (výjimečně víceletá), 60-150 cm vysoká jedovatá bylina. První rok vytváří přízemní růžici listů, druhý vyžene přímou, obvykle nevětvenou, šedě plstnatou až olysalou, zelenou až tmavočervenou a mělce rýhovanou lodyhu.
Listy jsou střídavé, vejčité až kopinaté, vroubkované až pilovité dolní dlouze řapíkaté až přisedlé, horní přisedlé, na rubu chlupaté.
Kvete v červnu až srpnu. Květy vyrůstají v dlouhém jednostranném hustém hroznu. Jejich koruny jsou trubkovitě zvonkovité, dolů skloněné. Vně jsou nachové, uvnitř se navíc vyskytují četné tmavě fialové až červené, bíle ohraničené skvrny. Mimo to ale existuje i bílá varianta (často s tmavě fialovými skvrnami uvnitř koruny) a spousta dalších vyšlechtěných různěbarevných odrůd.
Plodem je tobolka s velkým množstvím semen.
Mladé rostliny náprstníků na mýtině.
Ty samé rostliny po 14 dnech ! Zde je vidět ten zázračný skok, po výrazném oteplení, během dvou týdnů přiroda dohnala dvouměsíční vegetační zpoždění na Brdech. Na snímku náprstník bílý bez teček uvnitř květů.
Další skupina náprstníků.

Všechny druhy náprstníku náležejí mezi prudce jedovaté rostliny. Mají odporně hořkou chuť. Obsahují směs kardioaktivních glykosidů, které jsou obsaženy zejména v buněčné šťávě asimilačních zelených pletiv, a to v množství asi 1 %. Nejvyšší obsah je na sklonku dne, v průběhu noci jsou tyto látky postupně odbourávány a před východem slunce je jejich obsah nejnižší. V kořenech jsou obsaženy málo. Primární glykosidy, obsažené v čerstvých rostlinách, se sušením a stárnutím drogy hydrolyticky štěpí na glukózu či jiné cukerné jednotky a štěpné produkty, které jsou rovněž terapeuticky aktivní. Čerstvý náprstník červený obsahuje zejména purpurea-glykosidy A a B, glukogitaloxin, glukoverodoxin, digitalinum verum, digikorin aj. Štěpnými produkty jsou digitoxin, gitoxin, gitaloxin, strospesid, verodoxin aj. Výsledkem pokročilejší hydrolýzy je např. gitaloxigenin. Mimo glykosidů obsahuje náprstník i saponiny, zejména digitonin, gitonin, tigonin a natigin. Nejvyšší obsah saponinů je v semenech. Podobné obsahové látky jsou i v náprstníku velkokvětém. Náprstník vlnatý má poněkud jinou skladbu glykosidů, které obsahují navíc acetylovou skupinu na digitoxose a převládají mezi nimi lanatosidy A, B a C. Hydrolýzou vzniká acetyldigitoxin, acetylgitoxina acetyldigoxin. Ze saponinů je obsažen tigonin. Droga z náprstníku vlnatého má obdobný terapeutický účinek jako z náprstníku červeného, je však asi 5x silnější. Naproti tomu účinek náprstníku žlutého je poměrně slabý
Fialová varianta.

Náprstníky nepatří v České republice mezi chráněné rostliny. Rovněž v mezinárodním Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN není žádný druh náprstníku uveden jako ohrožený.
Brdský krasavec.
Bílá varianta s tečkami.
Náprstníky na pasece.

K otravám dochází zejména při předávkování v rámci medicínského využití. K terapeutickému účinku dochází v rámci 2 až 3 dnů až poté, co se navážou glykosidy na srdeční svalovinu. Účinek pomalu odeznívá, při podávání i malých dávek může dojít k jeho kumulaci a předávkování. Dávkování vyžaduje velké zkušenosti a je vyhrazeno výhradně lékaři. Otrava po požití náprstníku se projevuje nejprve podrážděním trávicího ústrojí, projevujícím se ošklivostí, zvracením a průjmem. Později dochází k nápadnému zpomalení pulsu, nepravidelné srdeční činnosti a obtížnému dýchání. Tyto příznaky vyústí ve velmi rychlý a slabý puls, po němž může následovat ochrnutí a zástava srdce. Smrtelná dávka náprstníku červeného je 2 až 3 gramy čerstvých listů či 0,1 g sušené drogy, u čistého digitoxinu je to několik miligramů. U náprstníku vlnatého je letální dávka již 0,02 g sušené drogy. Prognóza otravy je nepříznivá. Léčení spočívá v podání dávidel, absorpčního uhlí a tříslovin (dubová kůra, silný černý čaj aj.). Je třeba co nejrychleji vyhledat lékařskou pomoc. Otravy byly pozorovány i u zvířat (koně, psi, dobytek, drůbež) s podobnými symptomy.
Zde je vidět jak vítr roznáší semena náprstníků podél cesty.
Bílý tečkovaný náprstník.
Růžový náprstník s tečkami.

Náprstníky jsou pěstovány jako okrasné zahradní rostliny. Nejčastěji je v různobarevných kultivarech pěstován náprstník červený, dále náprstník velkokvětý a náprstník žlutý. Řidčeji jsou pěstovány i jiné druhy. Ze sbírek českých botanických zahrad je jich uváděna celá řada.

Na této pasece sledujeme náprstníky již třetím rokem.

Pěstované druhy náprstníku jsou krátkověké byliny, které se nejlépe rozmnožují výsevem semen. Semena lze vysévat časně zjara pod sklo, do pařeniště nebo později přímo na záhon. Semena jsou drobná a pouze se přitlačí k povrchu substrátu, nezasypávají se. Vyklíčí během 2 týdnů. Při časném výsevu rostliny kvetou ještě v témže roce. Lze množit i vegetativně pomocí postranních listových růžic, které se objevují po odstranění květenství.
Náprstník červený.
Odkvétající fialová varianta náprstníku. Pod květy jsou dobře viditelné tobolky se semeny.
Odkvétající náprstníky na mýtině u pařezu. Snímky jejich růstu jsou zachyceny v úvodní části tohoto článku.

V letošním roce je náprstníků oproti minulým letům o mnoho méně. Dalo by se říci, že jich vykvetla čtvrtina. Náprstníkům nesvědčí holé mrazy bez sněhu a to byla patrně příčina letošního malého nárůstu. Uvidíme jestli bude příští rok k náprstníkům více příznivý.
..........................................................................................................................................

První letošní houby na Brdech
Hřib kovář (Neoboletus luridiformis), je jedlá houba z čeledi hřibovitých. Při konzumaci je nutná delší tepelná úprava, poněvadž syrový nebo nedovařený může vyvolat trávicí potíže. Ve starší literatuře bývá oproti stávajícímu zvyku prohozen český název hřibu kováře s hřibem kolodějem.
Klobouk má v průměru 5 - 20 cm, v mládí polokulovitě sklenutý, v dospělosti rozložený až polštářkovitý, nejčastěji tmavohnědý, černohnědý, plavě hnědý nebo olivově hnědý, za sucha sametový, za mokra mírně lepkavý, stářím a pomačkáním šedě černající. Okraj klobouku bývá okrově žlutavý.
Hřib kovář patří k nejrozšířenějším z barevných hřibů. Starší literatura jej obvykle spojuje s konkrétní nadmořskou výškou, pH půdy nebo druhem stromu, ale jde o velmi tolerantní druh. Vyskytuje se od nížin do hor, roste v jehličnatých, smíšených i listnatých lesích a snáší půdy kyselé až mírně zásadité. Tvoří mykorhizu s řadou stromů, jako jsou : smrk, řidčeji jedle,borovice,dub,buk a ještě další listnáče. Plodnice se objevují od května do října.
Mladá plodnice hřibu kováře napadená slimákem.
Kozák březový (Leccinum scabrum) je jedlá houba z čeledi hřibovité rozšířená na severní polokouli. Roste v symbióze s břízami, sbírá se od června do října. Vyskytuje se pod břízami i mimo les.
Pohledem na starší plodnici hřiba kováře končí dnešní procházka Brdskou přírodou. Na další houby na Brdech si budeme muset počkat dokud pořádně nezaprší. Katastrofální sucho nejen na Brdech přírodě vůbec nesvědčí.
Na další toulky po Brdech a okolí Vás zve redakce blogu Brdolog.


******************************************************************************************************************************************
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuzka Zuzka | Web | 2. července 2017 v 17:19 | Reagovat

Ty fotky jsou některý až s uměleckým nádechem, překrásné!!!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama