Kolvín v Brdech

1. března 2017 v 0:01 | Brdolog

Vesnice Kolvín stávala na jihozápadním svahu vrchu Palcíř v nadmořské výšce 625 - 685 metrů. První zmínka o ní pochází z roku 1381, kdy je doložen Nechval, řečený Kolvín z Kolvína, pocházející z významného rodu Dobrohostů z Ronšperka, který tu zřejmě držel nějaký dvorec. Za husitských válek byl Kolvín nejspíš zničen, snad v roce 1421, kdy husitská vojska rozbořila i blízký klášter v Teslínech. Až do poloviny 16. století se nikde nezmiňuje, pak byl zřejmě obnoven a stal se součástí mirošovského panství. V roce 1550, kdy Mirošov koupil od pánů z Rožmitálu Florián Gryspek z Gryspachu, měl Kolvín kolem 15 usedlostí. Živobytí tu bylo těžké, a tak část obyvatel odešla za prací do měst, ale i za velkou louži. Posledními majiteli byli Colloredo-Mansfeldové, od nichž československý stát vykoupil v roce 1928 okolní pozemky pro zřízení střelnice. Kolvína se to tehdy ještě netýkalo, i když počet jeho obyvatel soustavně klesal. V roce 1939 jich bylo jen 382, počet domů se pohyboval mezi sedmdesáti až osmdesáti. Ves přežila okupaci, kdy měla padnout na oltář plánovanému rozšíření vojenského prostoru, nakonec však bylo zbořeno jen dvacet domů. Německé plány s větší důsledností uskutečnil až v letech 1952-1953 komunistický režim, kdy jeho armáda srovnala buldozery se zemí celou vesnici i se školou, dvěma hostinci,kampeličkou, několika obchody a kaplí na návsi, která byla jednou třetinou s hasičskou zbrojnicí.
Na prvním snímku je vesnice Kolvín, napravo je škola, pod školou je náves, kde je vidět kaple s hasičskou zbrojnicí, nalevo obchod u Třešků a na spodním snímku prodejna hospodářských strojů. Všimněte si vysoké zděné podezdívky a otevřených plaňkových vrátek u protějšího stavení, silnice dále zatáčí doprava, porovnejte se snímky níže. /Za obrázky děkuji rodině Micků/
Odsud byla fotografována skupinka lidí u automobilu, před prodejnou zemědělských strojů pana Třešky. Nad oranžovou čarou je úplně zarostlá kamenná zeď podezdívky plotu stavení naproti prodejně.Žluté tečky označují bývalá plaňková vrátka. Snad se nám zeď podaří v létě očistit a umístit tam na tabulce horní fotografii Kolvína.
Otvor v podezdívce, kde byla otevřená plaňková vrátka na staré fotografii Kolvína, naproti prodejně u Třešků.
Za zatáčkou směrem na Skořice je na levé straně půlkruhový betonový základ, má průměr kolem dvaceti metrů.
Tento betonový půlkruhový sokl vymezoval prostor pomníku 17 padlým občanům Kolvína na frontách v první světové válce a stál na návsi obce. Samotný pomník byl přenesen do Skořic, kde stojí dodnes.
Pomník padlých Kolvínských a ostatních občanů okolních vesnic ve Skořicích.
Další informace uvádí Jan Čáka: Farností patřil Kolvín do nedalekých Skořic, kam po uzákonění školní docházky za časů Marie Terezie docházeli i zdejší žáci. A to až do doby, kdy se Kolvín zmohl na školu vlastní. V roce 1894 zde byla postavena na svoji dobu moderní patrová budova nákladem správy zbirožského velkostatku. Tehdy žilo ve vsi pod Palcířem 576 obyvatel. Tento počet se po nástupu dvacátého století neustále zmenšoval. Lidé opuštěli ves v lesích, kde se jen těžko dokázali uživit. Od dvacátých let do počátku druhé světové války se počet obyvatel Kolvína ustálil na necelé čtyři stovky. Z těch však tvořili pouhou čtvrtinu rolníci a chalupníci, ti ostatní pracovali v lese nebo putovali do průmyslových podniků na Rokycansku.
Tento snímek je pohled na cestu druhou stranou Kolvína směrem na Padrť, po celé cestě stála na obou stranách stavení obyvatel, této staré části Kolvína se říkalo "Ve vsi". Uprostřed této cesty navazovala kolmo doleva odbočka k vrchu Palcíř, kolem které vyrostla nová část Kolvína, kde se říkalo "Na Palcíři". Místu, kde se obě cesty spojovaly se říkalo "V bráně"./Uprostřed snímku zasněžená odbočka doleva/. Od roku 1931 jezdili po této silnici autobusy státních drah na trase z Mirošova do Rožmitálu a v Kolvíně byla zastávka. Dnes je na cestu vedoucí bývalým Kolvínem velice smutný pohled.
Toto je odbočka doleva, po obou stranách cesty stála stavení a této nové části Kolvína se říkalo Na Palcíři.
U hlavní cesty se dochoval alespoň jeden důkaz, na pravé straně za návsí je pomníček.

Škoda že potomci dalších obyvatel Kolvína nepřidají další pomníčky.
Toto je torzo a vše co zbylo ze statku Krátkých po 76 letech.
Zbytky základů statku Krátkých. Jan Čáka říká, že dnešní pátrání po Kolvíně je práce pro archeology a má naprostou pravdu.
Rodina Krátkých založila nový statek ležící pár kilometrů odsud a jejich potomci tam žijí dodnes. Pokusíme se navázat kontakt a zjistit další velmi cenné informace o Kolvíně. Snad sama prozřetelnost jim poradila, aby se po konci války nesnažili obnovit svojí usedlost a nakonec nezplakali nad marnou snahou, jako ostatní navrátilci do Kolvína.
Chalupa příbuzných rodiny Micků/kterým děkuji za obrázek/, stála nad cestou vlevo směrem na Padrť, nedaleko Krátkých, kteří měli statek pod cestou vpravo. Paní Micková dále uvádí, že ze zápraží chalupy byla viditelná Plzeň. Příbuzní se jmenovali Frühaufovi, později jim bylo jméno počeštěno na Frýhaufovi a stavení mělo č.p.10. Muž s dětmi se jmenoval Josef Frühauf.
Zhruba v těchto místech stál muž s dětmi a druhý muž se psem. Uprostřed šikmo, je vidět základ bývalého stavení a dole u silnice byla brána.
Na snímku Josefa Šefla je Kolvín v období druhé světové války. Vlevo je starý Kolvín, kde se říkalo "Ve vsi", od středu doprava stoupá nová část Kolvína, kde se říkalo "Na Palcíři". Ve středu kde se obě části Kolvína spojují se říkalo "V bráně". Od středu doprava mírně klesá mezi chalupami silnice na Padrť, po které jezdila pravidelná autobusová linka z Mirošova do Rožmitálu.
**************************Usedlost č.p. 14 /Jan Čáka/
Jan Čáka dále o Kolvíně uvádí: Vesnice v Brdech bývala v tuhých zimách takřka odříznuta od světa. Do slova a do písmene se tak stalo v nejkrutější zimě dvacátého století, na počátku roku 1929, jak o tom zachoval svědectví zápis kronikáře obce Václava Routka. Napadlo tolik sněhu, že se z okolních obcí nikdo nemohl do Kolvína dostat. Souvislá vrstva sněhu měřila 150 cm a závěje dosahovaly dvou metrů. Obec v té době neměla elekrický proud a ani telefon, takže Kolvínští naprosto nic nevěděli o světě a svět o nich.
Lidé si alespoň prohazovali cestičky od chalupy k chalupě a uvolňovali dětem cestu do školy. Ve dnech 12. až 15. února 1929 trvaly souvislé mrazy -36 stupňů Celsia. Ve studnách rapidně ubývala voda, ale tento problém vysoko položenou obec trápil i jindy. Vyhladovělá lesní zvěř houfně hynula, zajíci přibíhali až do stavení, odkud se nedali odehnat ani zuřivím štěkotem psů. Následky strašné zimy se nejvíce projevily v zahradách, takřka všechny ovocné stromy v Kolvíně tehdy zmrzly.
Ale pak vešel život opět do starých kolejí. Kolvínští dál pracovali a zvelebovali své usedlosti, o večerech se uměli rozveselit ve své hospodě, dokázali hrát ochotnické divadlo i jít cvičit a sportovat. V obci byl Sokol i Dělnická tělocvičná jednota. Tak první republika spěla pomalu ke svému konci a zdejší lidé netušily, že v té pohnuté době v předvečer války se stahují mračna i nad jejich vesnicí.
TJ Sokol Kolvín 1926 /obrázek od Micků/
V tragické epoše nacistické okupace, na sklonku 1940, přišla zpráva jako úder blesku: Kolvínští se budou muset ze své obce vystěhovat. Nacistická armáda, která převzala brdskou střelnici, se rozhodla výrazně rozšířit její území. Mezi desítkou obcí, na něž padl ortel likvidace, byl tehdy i Kolvín. Už když se v roce 1924 brdská střelnice
začala připravovat, podali Kolvínští ostrý protest proti tomuto záměru. Protestovat teď proti okupantům by bylo absurdní, nezbylo než podřídit se.
Na jaře 1941 přichází do Kolvína četnická asistence, jež má na starosti průběh evakuace. Ta přebírá postupně od vystěhovaných jejich majetky a klíče od domů. Píší se trhové smlouvy, peníze za zabraný majetek - už ty znehodnocené, protektorátní - vyplácí spořitelna města Rokycan. Ruší se pojistky, výměnky. Ve druhé polovině roku 1941 se lidé balí, shánějí nová obydlí a byty leckde v širokém kraji. Někteří našli, jiní nenašli a museli se uchýlit k příbuzným.
Toto je jediná stavba, která zbyla z Kolvína dodnes.
Je to bývalá budova transformátoru pro napájení obce elektřinou. Stojí pod bývalou návsí, pod statkem Krátkých. Je značně devastovaná průstřely různých zbraní, dnes slouží jako myslivecký posed. Kolvín byl elektrifikován v roce 1932.
Ještě je jedno místo v Kolvíně,na které buldozery zapoměly, nebo ho přehlédly. Na východním okraji vesnice u křižovatky tvořené hlavní silnicí a odbočkou ke skále Marie Terezie, stojí pomník Díkůvzdání za zrušení roboty v Kolvíně roku 1848. Co se nepodařilo armádě v roce 1952, napravila o deset let pozdějí a poničila horní část, zbyl jen spodní sloup.

Válečné období Kolvína, je téma na další kapitolu našeho pátrání po Brdech.

Po povstání českého lidu 5. května 1945 se kolvínští vyhnanci začali vracet do svých domovů. Návrat však nebyl bez potíží, jak se lze dočíst v poválečném zápisu do obecní kroniky. Mluví se se tu především o značném zpustošení budov a nedostatku stavebního materiálu k jejich obnově. Kolvín byl nacistickým hospodařením opravdu nemálo zdevastován. Ale co nedokáže český člověk, pokud ví, že špatné skončilo a vrátka k lepším časům jsou otevřena. Obnova vsi postupovala pomalu, přesto žilo v Kolvíně v roce 1951 již 145 obyvatel v 55 domech.
Tyto dvě Kolvínské chalupy č.p.37 a č.p.54 představují ukázku brdské lidové architektury, která je v podstatě stejná po celém obvodu středních Brd. Prvořadým rysem jsou tu pavláčky s ozdobně vyřezávanými sloupky./Jan Čáka/.

K Vánocům roku 1951 však dostali kolvínští nepěkný dárek, příkaz k druhému, tentokrát definitivnímu vystěhování. Veškeré protesty obyvatel směřované na předsedu vlády A.Zápotockého, ministra obrany A.Čepičku i na prezidenta K.Gotwalda se ukázaly marné. V srpnu 1952 byly rozesílány posledním vzdorujícím obyvatelům Kolvína dopisy důrazně vybízejícím k opuštění domovů pod hrozbou nuceného vystěhování na vlastní náklady. Komunistická vláda se zachovala hůře než ta protektorátní. Náhrady za zabavený majetek byly počítány pro vystěhovalce značně nevýhodně, podle obecných předválečných cen z roku 1939. Poslední obyvatelé odešli z Kolvína v roce 1953. Po obyvatelích zbyla jen básnička, která zde kolovala před vystěhováním v opisech mezi lidmi.

Kolvíne, Kolvíne vesničko má milá,
na tebe vzpomínám, čím jsi ty mě byla.
Chaloupky vy milé, co z vás asi bude,
až se vystěhujem, kdopak se vás ujme ?
Máme se stěhovat, nemáme však kam,
kam nás osud zavede, ví jen Pán Bůh sám.

A armáda vzápětí jejich chalupy zbořila buldozery, vše srovnala se zemí a prakticky vymazala Kolvín z map. V blízkosti bývalé obce vybudovala střelnice. Jak tato malebná brdská horská ves vypadala, vidíme již jen na fotografiích. V Kolvíně dnes najdeme jen zarostlé zbytky usedlostí, obklopené zpustlými sady a sečenými loukami s dalekými výhledy do kraje.
Cesta do Kolvína, dlážděné pásy silnice jsou přejezdy pro tanky, asfalt by pásy zničily. Přejezdů bylo celkem 12. Les vzadu, jsou zarostlé trosky Kolvína.
Pohled do kraje, vzadu je dominanta okolí, hrad Radyně.
Vlevo nahoře, je nevyšší vrchol Šumavy/dvě věže/ Großer Arber, Velký Javor 1456 m.n.m. v Bavorsku. Poslední vrchol uprostřed snímku je na našem území Špičák 1202 m.n.m.

Pohledem z Kolvína do Bavor končí tento článek, na další toulky po Brdech a okolí se těší redakce blogu. Bg.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Radek Vítek Radek Vítek | E-mail | 9. března 2017 v 18:34 | Reagovat

Dobrý den. Článek nepřináší nic moc nového, ale aspoň, ať se nezapomene. Oblouk na místě pomníku se budoval dle pamětníka až po válce, kam byl pomník přesunut. Stavení, jehož foto poskytla rodina Mickova, nestálo na místě, které je vyfoceno pod tímto snímkem - tam stálo čp 18. Resp. na snímku není čp 18. Mickové jsou potomci prosím kterého kolvínského rodu?

2 brdolog brdolog | 10. března 2017 v 16:28 | Reagovat

Dobrý den, co nového může přinést článek o vesnici, kterou srovnaly buldozery v roce 1953 se zemí.... Článek jsem vlastně psal pro Mickovi. Příbuzní se jmenovali Früaufovi, později bylo jméno počeštěno na Frýaufovi. Pán s dětmi se jmenoval Josef Früauf a stavení mělo asi č.p. 10.
S pozdravem Bg.

3 Radek Vítek Radek Vítek | E-mail | 29. března 2017 v 3:20 | Reagovat

No jo, buldozery možná nenávratně srovnaly fyziku Kolvína, ale nevymazaly mnoho dalších pramenů a památek. Článek může přinést třeba něco, co není zmíněno v pořád dokola citovaném panu Čákovi nebo v článku, který vynikajícím způsobem napsal Pavel Wünsch... (protože na sebe můžeme navazovat, že?). Neberte to zle, já jsem rád za kohokoliv, kdo se o Kolvín zajímá, já jsem jenom nerad, když se šíří zavádějící informace, protože jsem tomu věnoval moc a moc času. Kromě toho místa čp. 18 zaměněného za čp. 10, ještě podotýkám, že kolvínský pomník je ten vlevo z těch 3. Neměli by Mickovi/Frühaufovi ještě více fotek jejich statku čp. 10, pracuji na 3D modelu Kolvína a mám jen jednu další fotku (z cca 200 obr., a fax kopii skici), kromě té, co jste zveřejnil Vy? S pozdravem RV

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama