Dva kříže

1. listopadu 2016 v 0:01 | Brdolog




Na Brdech se nachází mnoho pozůstatků z dřívějších dob, kríže, patníky, mezníky, památné stromy, pomníčky a mnoho jiných památek z minulosti.
V dnešní kapitole se budeme věnovat dvěma křížům.

Linkův kříž
Perokresba Jan Čáka

Nad Lázskou nádrží, dříve Lázským rybníkem v Brdech, v bažinách kolem potoka vtékajícího do nádrže v údolí čvachtavých mokřin a zbytků rašeliniště se nachází velmi ponuré místo nazývané V Šajtech, podle německého slova Scheit, česky poleno. Uprostřed těchto bažin na skrytém místě nad rybníkem se nachází kruhová vyvýšenina
po stranách vyztužená taráskem z jejího středu vystupuje kamenný kříž s jetelovým zakončením ramen. Kříž má na úpatí vytesán letopočet, dnes již bohužel takřka nečitelný. Bezpečně rozeznáme jen jeho první polovinu - 18-,
ale o dalších dvou číslicích se můžeme už jenom dohadovat. Památníček je připomínkou pytláckých tragedií, v Brdech dříve četných. Pytláci k rozsáhlým brdským lesům vždy patřili. Zkazky o jejich střetech se strážci lesa bývaly předmětem častých rozprav zdejších lidí, hlavně však, když se chlapi sešli u piva. A jak se řeč vede, pivo pije a léta běží, odchyluje se skutečný příběh od skutečnosti, jak ten či onen vypravěč přidá k příběhu špetku své fantazie. Tak se stalo, že se o kříži V Šajtech dochovala dvě zcela odlišná vypravění. Jedna verze z Vranovic a druhá z Lázu. Jedno měly stejné a to, že na onom ponurém místě zabili pytláci lesníka Linka.
Vzadu na konci nádrže v lesích se nachází v bažinách a mokřinách velmi ponuré místo nazývané V Šajtech.

Takto příběh líčí první verze. Revírník z vranovického polesí, který byl dlouho vdovcem, se ve zralém věku rozhodl, že se znovu ožení. Jeho dospělý syn František, též lesník v arcibiskupských službách, však s otcovým záměrem nesouhlasil. Když přišel den svatby, místo aby se jí zůčastnil, zmizel. Vyšel si do otcova polesí. Tady však byl po střetu s pytláky nalezen zabitý. Stalo se tak na hranici dobříšských a rožmitálských lesů - V Šajtech. Mrtvý prý svíral v zatnuté pěsti chomáč rezatých vlasů, které při zápasu vytrhl z hlavy protivníka. Druhou rukou stačil ještě zaznamenat vlastní krví na manžetu dvě jména. Byli to pytláci a jeho vrazi Pečený z Kolvína a Dražan z Lázu, kteří byli na základě tohoto svědectví zatčeni a odsouzeni. Na místě činu byl pak postaven kříž. K události mělo dojít někdy kolem roku 1800 a v této verzi kolovala mezi potomky rodu Linků
Velmi ponuré místo v Šajtech, kde pytláci zabili adjunkta Jana Linka
Pohled z boku,vzadu za křížem v zeleni začíná močál, vpravo prales. Opravdu velice nehostinné místo.
Nápis na kříži začíná být úplně nečitelný, zřetelná je ještě osmička, jedničku si musíme domýšlet.
Bok kříže, ani na druhé straně nevypadá okolí nikterak přívětivě.
Tento snímek naprosto vystihuje atmosféru tohoto místa.

A zde je lázská varianta příběhu, jak ji podle vyprávění svých předchůdců zaznamenal revírník ze Skelné Huti
Eduard Stejskal. Zabitý Linek se prý křestním jménem jmenoval Alfréd a sloužil na borské myslivně. Až odtamtud sledoval s puškou v ruce známého pytláka Stehlíka, také ozbrojeného. Oba se pak střetli v Šajtech. Při zápasu vyšla z pytlákovy pušky rána - snad nechtěná - která Linka zabila. Zděšený Stehlík uprchl, ale bylo víc příčin k podezření že pachatel je on. Byl tedy zatčen a uvězněn. Dlouho se však nechtěl přiznat. Jeho vyšetřující se rozhodli užít lsti: v noci probudil v cele Stehlíka duch Linka - kdosi převlečený do mysliveckého a nalíčený do Linkovi podoby. Tehdy se pytlák vyděsil, padl na kolena, prosil ducha za odpuštění a zapřísahal se, že adjunkta Linka skutečně zabít nechtěl. To přispělo k výsledku rozsudku. Stehlík byl odsouzen jen na tři roky těžkého žaláře. Po odpykání trestu se z kraje odstěhoval. Lázská verze vyhlíží tedy poněkud romanticky.
Hájovna Bor na kresbě Jana Čáky
Toto jsou základy hájovny na Boru, po 212 ti letech. Na kresleném obrázku Jana Čáky je to pravé menší stavení.
Toto jsou pozůstatky stavení na levé straně kresby, patrně nahrnuté buldozerem, jak bylo zvykem při likvidaci Brdských vesnic po obsazení armádou.

Kříž nad Lázským rybníkem a jeho zkazky nedaly spát rožmitálskému genealogovi ing. Ivanu Hoyerovi. Začal hledat v obsáhlých svazcích seznamů poddaných rožmitálského panství i v matrikách a výsledek jeho bádání byl překvapující. Zabitý se nejmenoval ani František, ani Alfréd, nýbrž Jan Linek. Linkové byli na sklonku 18 století skutečně borskými revírníky, jak naznačuje lázská varianta události, ale shodně s vranovickým podáním byl otec zabitého Václav Linek, fořtem ve vranovickém polesí. Souhlasí i to že se podruhé oženil, což se stalo 24. září 1804. A o dva dny starší je jiný doklad, který Ivan Hoyer našel v matrice zemřelých starorožmitálské fary. Je to tento stručný zápis: Jan syn Václava Linka Rewyrnjka Mládenec, Wyry cath.,Wiek 26 W lese zabiteg od Pytlaku. Pochoval Frant. Mergl Kaplan.
Zápis byl učiněn v den pohřbu, a protože se dříve pohřbívalo pravidelně třetí den po úmrtí, vychází nám, že vražda se stala skutečně v den svatby jeho otce - 24.9.1804. A to je už úplně všechno, co bylo možné z dokladů zjistit. Jak nešťatný šetadvacetiletý mládenec Jan Linek tam V Šajtech skonal a kdo jej zabil, to už zřejmě provždy zůstane tajemstvím. /Text, nákres kříže a hájovny autor Jan Čáka/

Zde skonal 24.9.1804 ve věku 26 let pytláckou kulkou lesnický adjunkt Jan Linek.

:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::


Kříž u palouku

Proč je tato kapitola zrovna o těchto dvou křížích je jednoduché, kríže nemají návaznost na děj historie, ale navazují na sebe polohou. Vydáte li se od bývalé hájovny Bor 750m.n.m., kde žil Jan Linek,prudce dolů po cestě která vede na Nepomuk, vzápětí budete stoupat a to až na 825m.n.m., dostanete se na místo zvané U Břízy a pod ní je náš druhý kříž. Je na pravé straně cesty, lehce se dá přehlédnout, protože před ním roste malý smrček. Z opačné strany je zdaleka viditelný./Kříž je skutečně mírně nakloněn do prava/
Na pravo je smrček a proto se dá lehce přehlédnout

Traduje se, že kdysi se na tomto místě jednomu sedláku koně splašili a utíkali cestou necestou. Sedlák se vroucně modlil a Pán Bůh jeho prosby vyslyšel a koně zastavil. Z vděku nechal dotyčný sedlák kříž z kamene tesaný sem vystaviti, aby tak oddanost a vděk svůj všemohoucímu dokázal.
Nápis je ještě poměrně dobře čitelný.
Takto vyobrazil kříž Jan Čáká a uvádí: V rožmitálských lesích minulosti se nacházela mnohá nábožensky orientovaná místa. Při cestě ze Zalán na Bor dodnes stojí kříž, postavený v roce 1863 lesmistrem Františkem Emanuelem Kranzem.
V dnešní době monogram na kříži již není vidět
Pohled z palouku u kříže, vlevo mírně pod středem je Svatá Hora v Příbrami

A to je vše o dvou Brdských křížích. Na další toulky po Brdech a okolí Vás srdečně zve redakce blogu Brdolog.

nnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnn
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jára Jára | Web | 3. prosince 2016 v 21:02 | Reagovat

Opět opravdu nádherné a zajímavé čtení. Děkuji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama