Muzeum středních Brd

1. června 2016 v 0:01 | Brdolog

Muzeum středních Brd se nachází v obci Strašice, která je obklopena Brdskými lesy a kromě lesního hospodaření bylo celé území od 20 let minulého století intenzivně využíváno armádou. Ve Strašicích měla armáda rozsáhlý areál kasáren mechanizovaného vojska ( VÚ 5049), který zde sídlil do roku 2004. Po odsunu armády byl kasárenský objekt převeden do majetku obce Strašice. V roce 2005 bylo rozhodnuto využít areál jako kulturní centrum. Za přispění odborníků vznikl na obci projekt Turistického poznávacího a pobytového areálu, zkráceně Muzeum Středních Brd, financovaný z vlastního rozpočtu s výraznou dotací Evropské unie.
Funkci projektu lze rozdělit na dvě části : kulturní a pobytovou. Kulturní část je zřízena v bývalé velitelské vile/horní fotografie/ z roku 1935, kde jsou stálé expozice muzea, výstavní síň a pokladna s informačním centrem. Ubytovací část je v celodřevěném patrovém kasárenském baráku, pro ubikací mužstva z roku 1934, zrestaurovaný interiér je stroze vojenský s vestavěnými skříněmi na výstroj a k noclehu se vydávají originální vojenské spacáky a deky.
V přízemí je ubytovací část a v prvním patře jsou další exponáty muzea.

V objektu velitelské budovy je stálá expozice muzea, která představuje Střední Brdy s důrazem na Strašice a jejich okolí z hlediska přírodovědného i společenskovědního. Velký důraz je kladen na místní specifika jako jsou : výsledky archeologických výzkumů, lesní řemesla, historie místního železorudného a černouhelného hornictví, historie brdského železářství a v poslední době činnosti armády.
První výstřel dělostřelectva armády padl 19 května 1930 na cílovou plochu Jordán, která byla jako první odlesněna a předána armádě. Dne 27 května proběhly ostré střelby za účasti prezidenta republiky T.G. Masaryka a je velice pravděpodobné, že byly pozorovány z vrchu Beran a k této akci byly zhotoveny kamenné schody na vrchol. V dnešní době pro nárůst stromů zde není dopadová plocha vidět. Oficiálně byl provoz střelnice zahájen 4 června, kdy byl přítomen ministr národní obrany JUDr, Karel Viškovský.
Prezident republiky T.G.Masaryk
Schody na vrch Beran /684 m.n.m./
Po záboru Československa v roce 1939 obsadila německá armáda všechny naše vojenské prostory včetně Brdské střelnice a začala je užívat pro sebe. Bylo rozhodnuto o rozšíření výcvikového prostoru v Brdech a z tohoto důvodu bylo vystěhováno 11 vesnic, s tím že v nich zůstali obyvatelé, kteří pracovali v lesích a do prázdných domů němci nastěhovali nasazené pracovníky pro práce v lesích. Po skončení války, byly domy navráceny původním majitelům, kteří se v roce 1945 nadšeně vraceli do svých domů, které byly ve značně schátralých stavech, protože je nikdo neudržoval a nasazení tam jen bydleli. Po válce nebyl materiál na opravy a přesto se navrátilci snažili stavení dát dohromady. V roce 1952 po komunistickém převratu rozhodla vláda československa o rozšíření Brdského výcvikového prostoru a znovu nechala všechny vesnice vystěhovat, s tím, že na rozdíl od němců všechny domy a stavení byly buldozery srovnány se zemí a vše bylo zničeno. Jaké zoufalství připravil komunistický režim podruhé vystěhovaným obyvatelům si ani nemůžeme představit. Hovořil jsem s potomky lidí z Kolvína a ta zoufalost je v nich do dnes i když v té době byli ještě děti.
Po vystěhování obyvatel začalo rozšiřování výcvikového prostoru, výstaba střelnic a dopadových ploch. Došlo k zpřísnění zákazu vstupu a porušení bylo bráno jako špionáž, za což hrozilo mnoholeté vězení. Brdy se tak na dlouhé roky staly zakázanou a neznámou oblastí. V roce 1968 využila Brdy i sovětská okupační armáda, která zde za velmi primitivních podmínek přečkala zimu 1968/69. Ještě dnes lze nad Nepomukem nalézt zbytky zemljanek. Ještě jedno místo v Brdech vojenských stojí za připomenutí a to přísně utajovaný sklad jaderných hlavic u Míšova. Velení skladu spadalo přímo do generálního štábu sovětských vojsk v Moskvě. V dnešní době se zde nachází Atom muzeum Javor 51, které bude jedním z dalších tématů našeho blogu.
Od 1.1.2016 prostory vojenského újezdu armáda opouští a vzniká zde CHKO Brdy veřejnosti přístupná.
Těžký kulomet Besa vz. 37 ráže 7,92 ve výzbroji Německé armády byl značen MG 37.
Mlýnek, kulometná plnička vz. 37
Lehký kulomet ZB vz. 30. Používali ho Němci i Britové, mezi kulomety je jedním z nejpřesnějších.
Lehký kulomet Bren vyroben ve Velké Británii podle Československého kulometu vzor 26. Název je zkratkou měst Brno a Enfield.
Ruský těžký kulomet Maxim ráže 7,62, proti první fotografii těžkého kulometu Německé armády vypadá velice zastrale, ale má ochraný štít a musel fungovat dobře. To by asi Rusko válku nevyhrálo.
Střela ráže 210 mm pro pobřežní děla, vyráběla Škoda Plzeň pro Německý Wermacht.
Řídící vedení vojenských aktivit v té době nejmodernější zařízení, předchůdce počítačového centra dnešní doby.
Generál George Smith Patton 14.září 1945 v Rokycanech při přehlídce vojska US Army.
Kuchyně tehdejší vybavení.


Obývací pokoj
Zařízení pokoje pochází z roku 1911 a bylo zhotoveno na zakázku pro Rokycanskou měšťanskou domácnost.
Krejčovský mandl konec 19 století.
Žehlící prkno s cihličkami, což jsou nahřívací vložky žehličky pro žehlení prádla, které se nahřívaly na kamnech.
Jsou zde rozsáhlé ukázky archeologických výzkumů na Brdech, které mimo jiných zkoumal známý archeolog Joachim Barrande.



Hornická činnost na Brdech.
Hornické potřeby
Důležitá hornická potřeba, důlní záchod
Eutomofauna Středních Brd.
Zvířátka
Valchy předchůdci praček, valcha plechová, keramická i dřevěná ....
V té době nejmodernější ždímačka prádla.
Koncetrační tábor v Kolvíně, který se nakonec při lesní kalamitě v roce 1941 na Brdech velice hodil pro ubytování dělníků, kteří pracovali na odstranění polomů a nebezpečí přemnožení škůdců. Po vichřici doprovázené mokrým sněhem byly vyvráceny stromy od Skořic do Mirošova a dále. Vzniklo ohromné území polomů, němci proto nasadili dělníky pro likvidaci kalamity. Zárověn budovali pro svoz kmenů stromů úzkokolejnou železnici zvanou Kolvínka. Tato trať nakonec měla přes 30 kilometrů délky, měla odbočky a křižovatky. Všechno dřevo se sváželo na pily v Mirošově.Vše fungovalo takto, na trati byly čtyřkolové čtvercové vozíky nazývané opleny. Mašinky ráno vozíky i s dělníky vyvezly do horních míst likvidace polomů.Dva vozíky/opleny/ byly od sebe postaveny tak daleko, že dělníci, viz obrázek, pomocí pák narovnali kmeny na oba opleny a tím vytvořili samostatnou sjízdnou jednotku.
Nakládání kmenů stromů na opleny pomocí pák, tím vznikla samostatná sjízdná jednotka.
Mašinka na obrázku je odpojena a vzadu je na kládách mezi opleny bremzák, na pily se sváželo dřevo samospádem a někdy byla část úseku i do kopce a právě bremzáci-brzdaři/bremza německy brzda/vkládáním dřevěných klínů mezi kola oplenů řídili rychlost, která dosahovala v některých úsecích až 70 km. Když se to nepovedlo opleny vykolejily, klády se rozletěly a to byl konec bremzáků, I v dnešní době při rozhovoru s místními lidmi s této oblasti jim slovo bremzák není cizí.
Kolvínka i s posádkou.
Plná polní, helma, pancěřová pěst, vysílačka a lyžařské hůlky,to vše armáda v Brdech potřebovala, ale i obyčejní
lidé zde žili mnoho let a museli v tvrdých podmínkách uživit rodiny. V muzeu je toho uvedeno mnohém více a náš blog vřele doporučuje návštěvu všem zájemcům. Na další toulky se těší redakce blogu Brdolog.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama