Klášter Svatá Dobrotivá

1. února 2016 v 0:01 | Brdolog



Klášter s kostelem Svatá Dobrotivá se nachází v Zaječově v Brdech u Komárova. Byl založen proslulým panem Oldřichem
Zajícem z Valdeka majitelem tohoto panství. Den před Zvěstováním blahoslavené Panny Marie, tedy 24 března roku 1262.
Ráno po probuzení na svém hradě Valdeku ležel pan Oldřich na lůžku a zaslechl nějaký šum. Náhle se zjevili dva muži ctihodných tváří a postav /svatého Petra a Pavla/. Starší z nich řekl: Pán ví o čem v duchu uvažuješ a po čem toužíš, stane se tak. Vstaň rychle, oblec se a pojď za námi. Oldřich poslechl, jakmile však překročili práh ložnice, uchvátil je mírný vánek a v okamžiku přenesl do lesnatého údolí jeho panství, na místo, latiníky nazývané Insula a Čechy Ostrov, protože je obtékají potoky/Mourový a Jalový/, ležícího asi hodinu cesty od Valdeka. Tam Oldřich stoje mezi oněmi dvěma nebešťany spatřil stát Paní /Pannu/ podivuhodné krásy. Když s obdivem hleděl na její spanilost, oslovil jej starší z jeho průvodců: Oldřichu, vidíš a znáš tuto přesvatou Pannu? Ovšem, ale nevím, kdo a odkud je, nikdy jsem neviděl nic co by se mohlo přirovnat k její kráse.
A starší z nich řekl: Je to Matka Páně, kterou často vzýváš a prosíš ji, aby se přimluvila u svého Syna. Oldřich padl na kolena, tu ona řekla: Oldřichu, to je vůle mého Syna i moje, abys na tomto místě, kde mě vidíš stát, ke cti Jeho a mého jména co nejdříve postavil kostel, a pro moje služebníky klašter, za co se Ti dostane od mého Syna, jemuž s láskou sloužíš, nesmírné odměny. Po těch slovech zaroveň s oběma muži zmizela. Oldřich vzdal díky Bohu a Bohorodičce, místo označil větvemi, spěšně se vrátil na Valdek a volá na strážného u brány, aby otevřel, ten otevírá a s ohromením se vyptává, jak vyšel z uzavřeného hradu? On na to: Byla to vůle Boží.
Rytíř pospíchá do Prahy a když tam dostal od krále Přemysla a pražského biskupa Jana Dražického 25 března povolení ke stavbě, vrací se a hned příštího dne, 26 března, zakládá klášter a kostel pod ochranou Zvěstování Panny Marie na tom místě, které Ona dotykem svých nohou a příkazem označila. Hlavní oltář dal postavit tam, kde Ona sama stála ve viditelné podobě. Když se Oldřich dále rozmýšlel, kdo jsou oni Mariini služebníci, sama mu ve snu sdělila skrze anděla, že to budou poustevníci řádu svatého Augustina.

Pohled z kůru na hlavní oltář.

Podle augustiniánské historie byla druhá polovina 13. století dobou nevídaného rozkvětu. Německý provinciál a později pátý generál poustevníků svatého Augustina / 1265-1271/ Guiodo de Staggia získal dokonce od papeže Urbana IV doporučení pro své mnichy českému králi Přemyslu Otakaru II. Papežský list z 28.1.1263 z Orvieta inter alia naléhal na českého krále, aby přijal nový řád augustiniánských poustevníků, neboť jejich zbožnost a náboženské zanícení jsou hodny pomoci věřících. V dovětku papež píše: Nechť je tento řád přijat a nejsou mu kladeny žádné překážky ať už osobní či materiální. Papežské doporučení nepochybně zapůsobilo, neboť 13.5.1263, šestou neděli po Velikonocích /Dominica in Exaudi/, byl nově postavený kostel a klášter Zvěstování Panny Marie slavnostně vysvěcen pražským ordinářem biskupem Janem III z Dražic a jeho sufragánem /pomocným biskupem/ Janem Jarvěžským, Oldřichovým bratrancem. V listu stvrzujícím Oldřichovo dobrodiní se dovídáme, že v přítomnosti mnoha svědků / uvádí je Summarium/ poskytl mnichům vesnici Všeradice na Hostomicku, všechny pozemky, pastviny, lesy a ostatní věci k potřebě převorovi a bratrům. Dále se uvádí, že výše zmíněný klášter má /volně přeloženo/ právo využívat i kovy nalezené na svých pozemcích, těžit je a zpracovávat. K výše uvedenému dostali mniši také pozemky kolem kláštera a kostela a vesnici Kvaň. Prvních sto padesát let bylo tedy skutečně zlatých.

Obraz na hlavním oltáři, Prosba Panny Marie k Oldřichovi z Valdeka, v roce 1745 zhotovil J.P.Molitor.

Za zmínku stojí ještě jedna událost ve zlatých časech, která změnila nejen život, ale také jméno kláštera. Summarium uvádí, že v roce 1327 děkan Svatovítské katedrály Oldřich Zajíc /další příbuzný/nechal ostatky svaté Dobrotivé /Benigny/, umučené roku 449 spolu s průvodci svaté Uršuly, dovezené roku 1320 z Říma, převézt z dočasné úschovny v kostele svatého Tomáše do kláštera Ostrov /Zvěstování/. V den, kdy se slavilo Nanebevzetí Páně, 23.5.1327 s velkou slávou a za velkého potlesku byly převezeny ostatky svaté Dobrotivé. Je těžké porozumět náboženskému myšlení té doby, pro středověké katolíky přítomnost ostatků svatého nejen uklidňovala žadatele o slyšení, ale k dotyčnému kostelu přítahovala poutníky a peníze. Od té doby se používá název klášter Svaté Dobrotivé. Klášterní kostel, který měl nyní dvě patronky - Pannu Marii a svatou Dobrotivou -, se stával cílem mnoha procesí.

Oltář svatého Augustina.

Zlaté časy skončily nástupem vlády ohně a meče. Upálení Jana Husa v Kostnici 6.7.1415 vyvolalo divoké ikonoklastické bouře./Ikonoklasmus či obrazoborectví představuje odnož křesťanského hnutí, které se snaží odstranit náboženské obrazy, ikony/ Mrtvý Jan Hus se stal ještě mocnějším symbolem proti církevní hierarchii. Husité se rozhodli ztrestat všechny smrtelné hříchy, které brání křesťanské spáse a začali zabavovat a ničit církevní majetek, zvláště klášterů. Na jaře 1421 Žižkova vojska klášter poprvé vyplenily, část mnichů se uchýlila na v té době pevný a silný hrad Valdek s nejcenějšími věcmi. Zbytek mnichů se snažil s husity vyjednávat, ale kromě jednoho novice jich bylo 21 povražděno. V roce 1422 byl klášter spustošen po druhé a v květnu 1425 Sirotci klášter a kostel úplně zničili. Tato tragédie postihla všech 17 klášterů v Čechách a mnohé již nebyly obnoveny.

Oltář sv. Moniky, matky sv. Augustina a obraz Herod a Salome, který patří k obrazu Vraždění neviňátek. Obraz je restaurován a uložen u sv. Tomáše v Praze a má se vrátit do zdejšího kostela.

Situace se začala měnit, až po bitvě u Lipan, kdy byl zabit husitský vojevůdce /bývalý kněz/ Prokop Holý a neporazitelná husitská armáda byla rozprášena. Klášter v druhé polovině 15 století sice existoval, ale pouze živořil.

Oltář Matky Utěšitelky.

Na tomto obrázku při pokorném zbožném přání, které si přejete na Vás Matka Boží mrkne, osobně jsem to viděl,ale na fotografi to neplatí ???

Odkryté místo v zadní části oltáře, na kterém stála Panna Marie a hovořila k panu Oldřichovi.

Pokusy o obnovu kláštera začal převor Mořic v roce 1469 a přes obtížné překážky, kdy mimo jiné navštívil i papeže Alexandra VI žádat o odpustky, začal roku 1496 s obnovou kostela. Vyměnil okna i podlahy, renovoval chrámovou loď, položil střechu a zesílil zdi, to vše za pomoci tří dárců. Po skončení vedení kláštera převorem Mořicem museli augustiniáni ve Svaté Dobrotivé čelit nepřízni osudu, kterou i přes svou houževnatost nemohli ovlivnit.
Císař Ferdinand I a po něm císař Maxmilián II rozhodně klášteru a augustiniánům nepřáli a nakonec v roce 1552 mniši klášter znovu opouštějí. V roce 1553 převzali opuštěnou Svatou Dobrotivou Zajícové a roku 1591 ji Vilém Zajíc prodal i s přilehlými vesnicemi Ladislavu Lobkovicovi, pánu na Zbiroze, za 12500 kop míšeňských. Roku 1594 byl Ladislav Lobkovic obviněn z velezrady, proto uprchl za hranice a jeho majetek byl konfiskován. Správou pověřil Rudolf II královskou komoru. Náš klášter se dostal na samé dno. Tento smutný příběh dokonaly 22 října 1620 maďarské sbory povolané na pomoc českým stavům, které zničily to málo, co z opuštěného kostela a kláštera zůstalo.

Nad klášterem se stáhly černé mraky.

Oltář v kapli sv. Mikuláše Tolentínského.

Přestože klášter s kostelem byl v letech 1553-1676 opuštěn, augustiniáni nikdy nepřestali vznášet nároky na Svatou Dobrotivou i s pozemky. Roku 1637 přišla zcela nečekaná pomoc. Janu Kolencovi z Kolna, bývalému hejtmanu císařské kavalerie z Plzně se zželelo truchlivého stavu Svaré Dobrotivé a sestavil návrh dobročinných darů, které by mohly velmi pomoci zničeným budovám. Díky svému vlivu u dvora zbožného císaře Ferdinanda III dosáhl obnovit tradici poutních procesí k augustiniánské svatyni o šesté neděli po velikonocích./Dominica in Exaudi/ Oficiálního církevního souhlasu k obnově bylo dosaženo, když kardinál primas de Harrach posvětil oltář svaté Dobrotivé. Císař Ferdinand III nereagoval na stohy korespodence na obnovení kláštera a čas běžel. Až 5 července 1676 přikázal císař Leopold I, aby byla augustiniánům vrácena práva na jejich kostel a klášter. Po slavnostní mši a Te Deum /Te Deum laudamus,Tebe Bože chválíme, jsou začáteční slova latinského slavnostního hymnu, který složil sv. Ambrož v Miláně v Itálii a který dal název celé skladbě, označované častěji zkráceně, Te Deum/ obdržel nový převor Chrysostom Otto klíče k řádovému dědictví. Díky darům pánů Kolence z Kolna, Samuela Ignáce de Bois, pána na Zbiroze a mnoha okolních měst se podařilo kostel a klášter alespoň částečně vrátit do původního
stavu. Na důkaz vděčnosti vyzdobili augustiniáni svůj klášterní refektář obrovským portrétem Leopolda I .

Kaplička s oltářem a soškou svaté Dobrotivé je mezi oltářní apsidou a kaplí svatého Mikuláše Tolentinského.

V polovině 18 století začal slábnout vzestup katolictví, první náznaky restriktivní politiky vůči církvi se objevily za vlády Josefa I /1705-1711/. Restrikce zesílily za dlouhé vlády jeho neteře Marie Terezie /1740-1780/ a dosáhly vrcholu za vlády jejího syna Josefa II /1780-1790/. Tři ze sedmnácti klášterů zanikly josefinskými dekrety. Kostel a klášter Svatá Dobrotivá byly také určeni ke zrušení a císařští zmocněnci se tím nikterak netajili. I přesto je místní rychtář a pekař z č.p. 11, Matěj Vodrážka osobně požádal o změnu rozhodnutí, protože další farnost v Mýtě byla vzdálená dvě hodiny chůze a mistním věřícím by přivodilo zrušení kostela a kláštera značné obtíže.
Vodrážka byl překvapivě vyslyšen. Zmocněnci mu řekli, ať sepíše petici a poslali ho s ní k císaři do Vídně. Hlavní císařský zmocněnec svolal na 18 května 1789 schůzku s augustiniány ze Svaté Dobrotivé, farářem z Mýta a dvěma místními občany, aby probrali důvody pro přítomnost augustiniánů v Zaječově. Příznivé závěry schůzky byly zaslány do Vídně. Císař Josef II s nebývalou velkorysostí učinil pro augustiniány vyjímku z dekretu za podmínky, že převezmou od faráře v Mýtě pastorální péči v oblasti. Nejstarší klášter našeho řádu v Čechách byl zachráněn.

Velká kazatelna

Od té doby sloužili augustiniánští mniši i ve farnosti velmi oddaně svým lidem. Opravy pokračovaly. Od 18 srpna do 19 září 1866 okupovala vítězná pruská vojska obec Zaječov i klášter, naštěstí nenapáchala žádné škody.
S počátkem 20 století nastala radikálnější doba. 28 října 1918 odešli Habsburkové i jejich církevní zmocněnci. Československá republika se tvrdě stavěla proti církevním vlivům ve veřejném a politickém životě, ale krátkých 20 let /1918-1938/ sotva mohlo dokázat oprávněnost této koncepce. Německá okupace /1939-1945/ našemu klášteru také příliš nepomohla a skončili jsme tam, kde jsme začali. Komunistický režim začal s internacemi /1950/ vzápětí poté, co poslední český provinciál páter Bonaventura Černý zemřel v domácím vězení ve Svaté Dobrotivé. Během následujících těžkých let /1950-1989/ to byli místní věřící, kteří setrvali ve věrnosti přikázání.

Nad hlavními dveřmi na kůru jsou varhany. Ve spodní časti pod obloukem je latinský nápis: Carolus VI/ Karel VI/císař svaté říše římské se svoji manželkou Alžbětou navštívily tuto stavbu 28.8 /1732/.

Varhany z roku 1727, ze kterých byla použita figurální výzdoba, andělská kapela, mistr Jan Rusch z Litoměřic nahradil novými, které byly v roce 1779 vysvěceny. Zajímavost je do dnes dochovaná komfortní lavice pro varhaníka. Dnešní stav varhan je nedobrý, Nástroj by potřeboval celkovou opravu / organolog Arcidiecéze pražské /. Jednou, když končila ve zdejším kostele mše a varhaník dohrál, zpozoroval, že u něj někdo stojí. Neznámý měl ošumělý fráček a sešlapané boty a zdvořile prosil, jestli by si směl na chvilku zahrát. Varhaník se podíval na člověka nedůvěřivě, ale svolil. A pak se rozlehla klenbou kostela hudba, jaká tu nezazněla nikdy před tím. Posluchači užasli a obraceli zraky ke kůru, žasl i varhaník. Teprve potom se neznámý představil: Jan Jakub Ryba!!
Při četných návštěvách zdejšího kostela na ně hrával také velký český skladatel Antonín Dvořák.

Komfortní lavice pro varhaníka.

Barokní zpovědnice.

Pohled z kůru.

Pohled z kůru na oltář svatého Jana Nepomuckého a barokní vyřezávané lavice.

Oltář Svatých patronů s figurami Jana Křtitele a svaté Margarety, vlevém spodním rohu detail vyřezávané barokní lavice.

Pohled z kůru, vlevo oltář sv.Augustina, za rohem na zdi mramorový náhrobek patrona kostela Samuela Ignáce de Bois a za ním oltář Matky Utěšitelky, vpravo oltář Svatého kříže.

Oltář s obrazem svaté Tekly a s figurami Václava a Jana Nepomuckého.

Zakladatel kláštera

Oldřich Zajíc se narodil kolem roku 1220. V roce 1249 se stává purkrabím na Lokti a žení se s Bohuslavou, blíže neurčeného rodu. Pravděpodobně pocházela z rodu Pešíků z Komárova, vlastníků území kolem Jalového potoka. Přinesla mu věnem území nazývané Ostrov se vsí stejného jména. Hrad Valdek začal stavět roku 1250 na ostrohu zvaném Beranec nad Červeným potokem. V roce 1262 položil základy kláštera a začal jej stavět souběžně s dokončovacími pracemi na Valdeku. Po smrti své první manželky se oženil s Eliškou ze Svinař. V letech 1267-1269 vykonával funkci purkrabího pražského hradu. Zemřel 29 srpna 1271 na Valdeku a byl pochován v klášteře do rodinné hrobky, kde leží i jeho druhá manželka Eliška ze Svinař.

Obnovitelé kláštera

Jan Kolenec z Kolna, se narodil 1593 v Plzni. Vstoupil roku 1619 do vojska a roku 1620 bojoval na Bílé Hoře na straně císařských. Byl delší dobu hejtmanem císařské jízdy v Plzni a byl třikrát ženat. Se svou druhou ženou Cecílii Saloménou Henigarovou z Eberku částečně obnovili klášter Svaté Dobrotivé. Potřetí byl ženat s Eliškou Chlumčanskou s Přestavlk, též příznivkyní kláštera. Dne 6.11.1636 nastoupil do funkce hejtmana zbirožského a točnickéko kraje. Roku 1637 navrhl postup jak pomoci zničenému klášteru. V roce 1643 dal z vlastních prostředků zabezpečit střechu a pusté zdi klaštera tak, aby byly chráněny proti povětrnostním vlivům. Z funkce odešel na vlastní žádost 1659.

Samuel Ignác de Bois nastoupil do funkce hejtmana krajů v roce 1671. On i jeho manželka Anna Florentina Barbara s dcerou Annou Maxmiliánou Benignou byli velkými příznivci kláštera. V roce 1682 nechali zřídit oltář v kapli Mikuláše Tolentinského, v jehož nástavci se nachází barevné vyobrazení znaku de Bois. Vládnul na Zbirohu do 26.prosince 1690, kdy zemřel ve věku 60 let. Pochován byl v našem kostele do rodinné hrobky 2 ledna 1691,
která má dodnes mramorový náhrobek se zachovaným textem a rodovým znakem.

Klášter a kostel.


Zamřížovaný otvor uprostřed snímku, je odtoková štola dešťové vody z kláštera ústící do bývalého rybníka. V dřívějších dobách snad sloužila jako přeliv pro dva mlýnské rybníky, které jsou za klášterem. Štola byla před několika lety prozkoumána speleology.





Na závěr bych chtěl poděkovat panu Páterovi za jeho laskavé svolení monitorovat interiér kostela i kláštera a zveřejnit článek o celkové historii na internetu. Mnohokrát děkuji.

Dále musím poděkovat manželům správcům kostela a kláštera za ochotné a přátelské provázení po objektu a za vyčerpávající informace z historie. Mnohokrát děkuji.

Brdolog.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Veronika Jíchová Veronika Jíchová | E-mail | 15. července 2016 v 12:52 | Reagovat

Dobrý den! Pracuji na knize o Chlumčanských z Přestavlk. Zaujala mě zmínka, že třetí manželka Jana Kolence byla také příznivkyně kláštera Svaté Dobrotivé. Já o existenci paní Kolencové rozené Chlumčanské vím, ale mám o ní velie málo informací, a ráda bych věděla co nejvíc. Prosím, můžete mi napsat, z jakého pramene máte informace o ní? Předem díky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama